Konec boje za svobodu – maďarská revoluce a boj za svobodu z let 1848–49 skončily před 170 lety
Před 170 lety skončila na náhorní plošině Világos maďarská revoluce a boj za svobodu proti habsburské říši. Nejdelší revoluci a boj za svobodu z roku 1848 rozbily spojené síly dvou supervelmocí na kontinentu: Habsburské říše a Ruské říše. 13. srpna se na náhorní plošině Világos shromáždilo 29889 9839 mužů, 144 XNUMX koní a XNUMX děl. Mnoho vojáků v tísnivé atmosféře plakalo, líbalo maďarské vlajky a objímalo své koně.
V 19. století bylo Uherské království součástí Habsburské říše. V roce 1848 vypuklo po celé Evropě několik revolucí za svobodu proti tyranským absolutistickým systémům. Jedna z těchto revolucí byla v Uhrách 15. března 1848. Revoluce proběhla bez krve v Pešti a přiměla císaře Ferdinanda V. k přijetí dubnových zákonů, takže se Maďarsko stalo konstituční monarchií se suverénní vládou v Pešti – vládou Batthyányho.
Odpověď Habsburků přišla rychle – chorvatská vojska zaútočila na Uhry z jihu s rakouskou pomocí v čele s Josipem Jelačičem. Chorvatský bán a habsburský generál byl poražen Jánosem Mógou (hlavním velitelem nově vzniklé maďarské armády) v bitvě u Pákozdu 29. září 1848. Poté vypukla 6. října třetí vídeňská revoluce. Maďarská armáda pronásledovala Jellacica, ale váhala, zda překročit hranici nebo ne – pokud ano, už to není domácí obrana. Nakonec se rozhodli pomoci vídeňské revoluci, ale už bylo pozdě – generál Windisch-Grätz revoluci zkazil a odrazil maďarská vojska v bitvě u Scwechatu (30. října 1848). Revoluce se změnila v boj za svobodu na obranu maďarské svobody a nezávislosti.
To, co přišlo potom, bylo pro Maďary znepokojivé. Mezi etnickými menšinami země (Srby, Rumuny) podporovanými Říší vypukly povstání. Císařská vojska mezitím zahájila rozsáhlou invazi do země. Maďarská armáda byla značně přesile, a tak musela ustoupit a vzdát se hlavního města Pešť-Buda (4. ledna 1849) – vláda se přesunula do Debrecínu. Císař Ferdinand V. odstoupil a novým císařem se stal František Josef I. Po prohrané bitvě u Kápolny (28. února) byla přijata nová olmützská ústava, která prohlásila Uhry za integrovanou provincii Habsburské říše.
Hlavní maďarskou část armády reorganizoval Artúr Görgei při svém ústupu a poté se soustředila na východní straně řeky Tisy a připravovala se na protiútok. Generálovi Józefu Bemovi (původem Polákům) se podařilo osvobodit Sedmihradsko a porazit rakouské jednotky (9. února – rozhodující bitva u Piski) a mezitím byli na jihu poraženi i srbští rebelové.
Generál Görgei (nový vrchní velitel) zahájil totální protiútok, tzv Jarní kampaňproti rakouským jednotkám. Tato kampaň byla jednou z nejslavnějších v celé maďarské historii. Maďarská armáda dosáhla řady vítězství (Hatvan, Tápióbicske, Isaszeg, Vác) nad jednou z nejsilnějších a největších armád Evropy. Na konci tažení byla Pest-Buda osvobozena (21. května 1849) a rakouská armáda ustoupila. Habsburská dynastie byla oficiálně sesazena z trůnu a 14. dubna bylo Maďarsko prohlášeno za nezávislé království. Guvernérem země se stal Lajos Kossuth.
Habsburkové se však dobývání země nevzdali. František Josef jako člen Svaté aliance (vzniklé proti Napoleonovi) požádal o pomoc Mikuláše I. ruského cara. Spojené síly obou říší zaútočily na Maďarsko ze dvou stran – Rusové z východu (Transylvánie) a Rakušané ze západu. Maďarská armáda neměla reálnou šanci postavit se invazi dvou obrovských armád. Kossuth zmocnil Görgeie k zahájení jednání s Rusy. Krátce poté vláda odstoupila a dala plnou politickou moc Görgeiovi.
Generál Paskievics prohlásil, že je připraven diskutovat o podmínkách kapitulace, ale všechny politické otázky měly být projednány s Habsburky. Po bitvě u Segesváru a rozhodující porážce u Temesváru (9. srpna) se Görgei rozhodl složit zbraně ruské armádě – aby vyjádřil, že Maďaři byli poraženi Ruským císařstvím, nikoli Habsburky.
Maďarská armáda byla bez munice a zásob, takže neměla šanci pokračovat v boji. Görgeiovým hlavním cílem v tu chvíli bylo ušetřit co nejvíce jeho mužů.
13. srpna se na náhorní plošině Világos shromáždilo 29 889 mužů, 9839 koní a 144 děl.
Mnoho vojáků v tísnivé atmosféře plakalo, líbalo maďarské vlajky a objímalo své koně. Görgei jako „diktátor“ země převzal veškerou odpovědnost a požádal o amnestii svých mužů. Paskievics držel maďarské zajatce v dobrých podmínkách, ale důrazně varoval Maďary, aby neočekávali amnestii. Kromě mnoha věznění bylo 500 revolucionářů odsouzeno k smrti a 110 z nich bylo popraveno, včetně bývalého ministerského předsedy hraběte Lajose Batthyányho (v Pešť-Budí) a 13 generálů (v Aradu) za silného přispění rakouského generála Haynaua.
Na celém území země však boj neskončil.
Pevnost Komárom pod vedením György Klapky se odmítla vzdát a odrážela útoky spojených rakouských a ruských sil až do 27. září 1849.
Podařilo se mu vyjednat podmínky s nepřítelem a výměnou za kapitulaci zachránit 30000 XNUMX svých vojáků a sebe. Ušetřen byl i život Artúra Görgeie. Jako zajatce ruské armády bylo pro cara prestižní záležitostí rozhodnout o svém osudu. Byl tedy odvezen jako rukojmí do Klagenfurtu a později propuštěn. V emigraci ho Lajos Kossuth kvůli kapitulaci označil za zrádce a veřejné mínění se až do konce jeho života obracelo proti. Většina lidí mu nikdy neodpustila, že vzdal boj za svobodu. Görgei však nespravedlivé obvinění toleroval s pokorou a důstojností. Za jeho moudré rozhodnutí by mu za život mohlo děkovat mnoho Maďarů.
Zdroj: Márka Kovácse
darujte prosím zde
Horké novinky
Pozor: Velký dunajský most v Budapešti bude celý víkend uzavřen, doprava na místě
Připravte si peněženku: Ceny venkovních bazénů letos v létě v Maďarsku porostou
Orbán: Maďarsko spojí ceny pohonných hmot s regionálním průměrem
Co se dnes stalo v Maďarsku? — 3. května 2024
Maďarský ministr financí: Maďarsko patří mezi nejotevřenější ekonomiky světa
Maďarský FM Szijjártó: Maďarsko odmítá federalistické myšlenky