Ani vojenské úspěchy Maďarska nemohly Trianon zastavit
Rozšířený názor, že Maďarsko v letech 1918–19 neodolalo okupačním armádám sousedních zemí, není pravdivé: od infiltrace prvních nepřátelských vojáků až po úplné zhroucení maďarské armády a rumunskou okupaci Budapešti trval odpor devět měsíce. Rumunská armáda byla u Tisy, když maďarská Rudá armáda zahájila své tažení do hor a osvobodila východní část dnešního Slovenska. Opírající se o Rongyos Gárda (Otrhaná garda) proti Rakousku dosáhla maďarská vláda určitého stupně úspěchu, ale Maďarsko se nemohlo vyhnout Trianonu.
S pomocí historika Dr. Tamáse Révésze, člena Institutu historie Humanitního výzkumného centra a výzkumné skupiny Trianon 100 Maďarské akademie věd Momentum Research Group, 24 psal o bojích v Horních Uhrách, bezvýchodnosti jižní hranice a úspěchu proti Rakousku.
Nařídili evakuaci Horních Uher
Dohoda o příměří s Maďarskem se nezmiňovala o severní hranici Maďarska; infiltrace českých sil do Horních Uher však začala již v prvních listopadových dnech. Nejednalo se o nebezpečné útoky, takže ho tamní maďarské obranné síly snadno odrazily. „Oficiální“ česká ofenzíva začala počátkem prosince 1918. Dne 6. prosinceth, dohoda mezi slovenským politikem Milanem Hodžou a maďarským ministrem obrany Albertem Barthou vytyčila demarkační čáru podél etnické hranice, na linii Dévény-Érsekújvár-Losonc-Szomolnok-Homonna. To však politickému vedení v Praze nestačilo, a tak 23. prosincerd, podplukovník Fernand Vix předal maďarské vládě další manifest, vyzývající maďarské jednotky k ústupu zhruba k trianonské hranici.
Chtěli pohltit severomaďarské pohoří
Maďarská politická elita tehdy ještě věřila své pacifistické zahraniční politice. Všechny okupace považovali za dočasné a chtěli situaci urovnat na mírové konferenci. Splnili pokyny dohody, signalizující ochotu Maďarska spolupracovat, aby země mohla sedět „čistá“ u jednacího stolu.
Zásah proti Čechům však vyvolal v Budapešti kontroverze a u některých členů vlády vzrostla potřeba odporu.
Nakonec se rozhodli ustoupit. Nepřítel mohl převzít oblast bez odporu, což byl hladký, ale pomalý proces. Když čeští legionáři dorazili domů, obsadili začátkem ledna Pozsony, poté Kassa a 14.th, Ungvár. O slabosti československých sil svědčí fakt, že obsazení odsunutých částí země trvalo celkem šest týdnů, podotýká historik.
Odpor byl jen řídký. V Balassagyarmatu však obyvatelstvo vyhnalo okupanty 29th ledna za pomoci místních vojenských a městských pracovníků. Později, na památku jejich statečného činu, udělilo Národní shromáždění Balassagyarmatu titul Civitas Fortissima (Nejstatečnější město).
Vedení v Praze se však u toho nechtělo zastavit; jejich cílem bylo dosáhnout čáry Aszód-Gyöngyös-Miskolc, aby velmoci po jeho uskutečnění požehnaly a Čechoslováci si mohli ponechat severomaďarské pohoří bohaté na minerály.
Vydali se po stopách Rumunů
Za demarkační linií čekali Čechoslováci na „špinavou práci“ vojsk Rumunského království. Rumunský útok začal 16. dubnath, tlačí síly Maďarské republiky rad na pravý břeh Tisy do začátku května. Dne 27. dubnathse československé jednotky přesunuly a vpochodovaly do Miskolce a obsadily uhelnou pánev Borsod. Maďarskou obranu v té době vedl náčelník generálního štábu ozbrojených sil Aurél Stromfeld.
Přečtěte si také„Projev“: Historické drama připomínající sté výročí Trianonské smlouvy
Přečtěte si také100. výročí Trianonské smlouvy: bude přejmenována župa Čongrád
Kampaň Horních Uher
Stromfeld začal organizovat odboj v čele maďarské Rudé armády. Aurél správně vyhodnotil situaci, podle níž bylo nutné zaútočit na severu, historik Tamás Révész uvádí tři pádné důvody:
- za prvé, Češi byli nejslabší hrozbou,
- za druhé, Ózd, Miskolc a Krušné hory Gömör–Szepesi poskytovaly ekonomické zázemí a jejich pracovníci poskytovali sociální základnu správní radě,
- a za třetí, Sovětský svaz byl blízko a pomoc sovětské Rudé armády se zdála být jedinou možností, jak dlouhodobě bojovat proti rumunským a československým silám.
Maďarská Rudá armáda zahájila útok 20. květnath a podařilo se mu osvobodit Miskolc a odvrátit hrozbu Salgótarjánu.
O deset dní později začala operace, dnes známá jako tažení do Horních Uher. Nejprve to mělo obrovský úspěch, 6. červnath Kassa byla opět v maďarských rukou, o několik dní později byli do maďarských rukou vráceni také Bártfa a Eperjes.
Rumunské a československé síly byly odděleny a 16th se celé jihovýchodní Slovensko dostalo pod maďarskou nadvládu. Kolem poloviny měsíce se však útok zastavil a v polovině června se maďarská armáda pokusila o úder na západ, ale kvůli sílícímu odporu selhal.
Všechno to byla lest
Dohoda ukončila maďarský postup „Clemenceauským manifestem“, ve kterém slíbila, že pokud se Maďarsko vzdá území, která jejich postupem získala, bude rumunská armáda stažena od Tisy zhruba za dnešní maďarské hranice.
Po dlouhém zvažování nakonec Béla Kun souhlasil s manifestem a dodržel svou část dohody, ale Dohoda nedodržela své slovo.
Když to zjistili, iniciativy se opět chopily maďarské ozbrojené síly, které na třech místech prolomily rumunskou frontu. Přesto se ofenzíva brzy zhroutila a díky své početní převaze nakonec obsadili Budapešť a rumunská armáda dokonce dosáhla Győru. Aurél Stromfeld nesouhlasil s ústupem z Horních Uher, a tak rezignoval. Za svou rudou minulost byl v roce 1920 stíhán a odsouzen na tři roky; o rok později byl propuštěn. Poté, co v roce 1927 zemřel, jeho vdova obdržela od Gyuly Gömböse zasloužené koloniální vyznamenání.
Přečtěte si takéTrianon 100 – PM Office: Maďarům se podařilo zachovat identitu
Přečtěte si takéRecepty na dezerty z částí Maďarska oddělených Trianonskou smlouvou
Situace na jihu byla beznadějná
Srbové a francouzští vojáci, kteří je podporovali, obsadili také Pécs a významné oblasti okresu Baranya. Neměli jsme šanci. Okamžitě převzali pravomoci na okupovaných územích a kromě Srbů jim pomáhali i vojáci jedné z vítězných mocností. Výzkum Tamáse Révésze potvrzuje, že po první světové válce vyžadoval úspěch ozbrojeného odporu kombinaci čtyř faktorů:
- dobrá vůle velmocí,
- relativně slabý nepřítel,
- střety zájmů mezi sousedními zeměmi,
- a lokálně organizovaný odboj
V Maďarsku však tyto podmínky bohužel zároveň nebyly, kde spolu existoval alespoň slabý protivník a místní maďarský odboj, Maďaři mohli dosáhnout určitého úspěchu, například odrazit české síly na Ipoly a nejstrašnější morální vítězství; zachovat některé části Burgenlandu.
Otrhaná garda
V listopadu 1918 Rakousko oznámilo, že si z etnických důvodů nárokuje pás země o délce zhruba 4,000 XNUMX km.2 v pohraniční oblasti na západě Maďarska. Tato zpráva se setkala s velkým rozhořčením v Maďarsku, ale v Saint-Germain mírové smlouvě podepsané s Rakouskem 10.th, 1919, velmoci rozhodly ve prospěch Rakušanů a nařídily maďarské vládě evakuaci a stažení z Burgenlandu.
Maďarská vláda však nechtěla oblast předat, a tak od léta 1921 začala organizovat ozbrojené skupiny.
Některé jednotky, organizované z různých bývalých oddílů a dobrovolníků ze západního Maďarska, odcestovaly do oblasti do konce srpna, zatímco Rakušané byli schopni nasadit mnohem slabší četnické jednotky na žádost Entente.
Dobrovolnická síla zahájila útok na invazní jednotky rakouského četnictva 28. srpnath, 1921, v Ágfalvě, což znamená začátek takzvaného povstání v západním Maďarsku, říká historik. Tyto události nelze nazvat válkou, ale spíše střety nebo ozbrojenými konflikty, v nichž síly přijíždějící ovládnout Burgenland byly odrazeny dobrovolnickými sbory, často operujícími nezávisle na sobě. Ztráty obou stran byly během bojů jen několik desítek.
Co je opravdu zajímavé, je politický postoj a samotný úspěch, říká Tamás Révész.
Civitas Fidelissima
Maďarské zahraniční záležitosti od samého počátku vnímaly povstalce jako prostředek, kterým si Maďarsko může udržet alespoň části oblastí, které si chtělo vzít. István Bethlen řekl, že maďarská vláda ve všech ohledech vyhověla vůli Dohody, ale že „místní obyvatelstvo“ se vzbouřilo proti Rakušanům. Vídni a vítězům bylo jasné, že je třeba udělat ústupky, aby se situace urovnala. Maďarská vláda proto zasáhla, až když činnost gardy téměř ohrozila výsledky dosažené vyjednáváním. Prostřednictvím italského zprostředkování si strany sedly k jednacímu stolu
v Benátkách a dne 13th října se dohodli, že Maďarsko předá Burgenland Rakousku výměnou za referendum o přičlenění Šoproně a okolních osmi vesnic.
Někteří z povstalců však odmítli složit zbraně a 3. říjnard, Pál Prónay vyhlásil nezávislý Lajtabánság (Banát z Leithy), který trval ještě dva týdny. Prónay byl pozván Horthym na osobní schůzku do Budapešti, kde ho Horthy přesvědčil, aby složil zbraně. Tento proces byl ukončen až v polovině listopadu, kdy byla kvůli zpoždění téměř zrušena možnost referenda.
Hlasování se nakonec uskutečnilo mezi 12. a 14. prosincemth. 65.1 % respondentů se rozhodlo zůstat v Maďarsku. Referendum se dotklo celkem jen 50,000 255 obyvatel a XNUMX km2, což není nic ve srovnání s totální ztrátou, kterou Maďarsko způsobila Trianonská smlouva.
Není to ani významné ve srovnání s rozlohou a počtem obyvatel Burgenlandu, ale byl to nejvýznamnější maďarský územní nárok, který byl nakonec velmocemi po Trianonské smlouvě akceptován. Také to byla jediná doba, kdy se postižené obyvatelstvo vůbec mohlo vyjádřit.
V roce 1922 získal Sopron titul Civitas Fidelissima, nejvěrnější město.
Zdroj: 24.hu
darujte prosím zde
Horké novinky
Co se dnes stalo v Maďarsku? — 2. května 2024
Pobuřující: Teenager zatčen za plánování útoku na mešitu v Maďarsku – VIDEO
Na platformách Wizz Air si nyní můžete zakoupit vstupenky na výstavy a okružní jízdy!
Pochod živých se bude konat tuto neděli v Budapešti
Nepředvídané: Maďarskí gastarbeiteři opouštějí Rakousko – zde je důvod
OECD vidí, že maďarská ekonomika nabírá na síle