Exkluzivní rozhovor s Jocelyn & Paul Gracza – misionáři sloužící v Maďarsku
Víte přesně, co je misionář? A co dělají? Seznamte se s Jocelyn a Paulem Graczovými, kteří přišli do Maďarska z USA před 25 lety. V průběhu let sloužili v různých funkcích a svůj život zasvětili pomoci druhým. Byli okouzleni naší zemí, národem, kulturou a cítí se zde jako doma.
Dejte si šálek čaje nebo kávy, posaďte se a dovolte nám představit krásný pár – poznejte jejich příběhy, život a cíle.
DailyNewsHungary: Kdy a jak jsi sem přišel? Jaké byly naše cíle? Proč Maďarsko?
Pavel: Přijeli jsme 6th prosince 1990. Přišli jsme pracovat s letničními církvemi zde v Maďarsku. Když mi bylo 19 let, velmi silně jsem ve svém srdci cítil, že mě Pán vede k tomu, abych byl ministrantem, ale také misionářem v Maďarsku. Můj původ je maďarský; můj děd vyrůstal v Nagybörzsöny, moje babička v oblasti Szegedu.
Jocelyn: Když jsme dorazili 6th prosince jsme nevěděli, že to bylo 'Mikulášův šlofík' a náš nadřízený nás vzal do Citadely. Bylo hned za soumraku, zrovna se rozsvěcovala světla města, slabě sněžilo a měli jsme s sebou 10měsíční dceru. Podíval se na město a řekl: "Paule a Jocelyn, toto je vaše nové město." Byl to pro nás velmi zvláštní okamžik; v tu chvíli se stal naším domovem. Kořeny našeho srdce a duše sahají do země Maďarska a nikdy nebyly vytaženy.
DailyNewsHungary: Kdo je misionář? Co přesně děláš?
Pavel: Podporují nás církve a lidé v Americe. Naše finanční prostředky tedy většinou pocházejí z církví. Také se za nás modlí. Jako misionáři jsme vysláni z tamních církví, abychom pomohli církvi zde v Maďarsku, jen abychom pokračovali v rozvoji programů a církví, které již mají, a pomohli jim více růst. Spolupracujeme s maďarskou letniční církví (Magyar Pünkösdi Egyház). Snažíme se jim pomáhat usnadňovat a pracovat vedle cílů, které jako sbor mají.
Jocelyn: Když jsme přišli, měli velmi silnou potřebu založit vlastní vysokou školu. V některých kostelech neměli pastory vyškolené k tomu, aby brali kazatelnu, a kazatelé, kteří odcházeli do důchodu, neměli na jejich místo navazujícího pastora. Požádali nás, abychom pomohli založit vysokou školu, aby měli seminář, kde by mohli školit lidi pro práci v jejich církvích. Další věcí, se kterou jsme pomáhali, bylo budování kostelů, vytváření vlastních prostor, kde se mohli scházet. Měli bychom mít týmy ze států, které by jim fyzicky pomohly při stavbě jejich kostelů.
DailyNewsHungary: Pavle, jsi ředitelem letniční teologické církve. Jak to naplňuje váš život?
Pavel: Hodně jsme pomáhali s jeho rozjezdem, rozvojem kurikula, pomocí s učiteli; a prvních 5-6 let jsme měli maďarského režiséra. Pak onemocněl a letniční hnutí v Maďarsku mě požádalo, abych se stal ředitelem. Začalo to jako dočasná myšlenka, ale pracuji s nimi už 17 let. Byla to velká radost vidět, jak se škola rozvíjí. Na začátku měli 15 studentů, nyní máme 175 studentů, takže je to stále malá vysoká škola, pokud jde o maďarský vysokoškolský systém. Většinu dní tam dělám administrativní práci a také vedu kurzy. Máme skvělý tým, jsem jediný nemaďar, což byl zajímavý aspekt práce, ale jako tým spolupracujeme velmi dobře.
Jocelyn: Na začátku jsme tedy neměli učební osnovy a učitele. Měli bychom dvoutýdenní blokové sezení, kde bychom učili dvě třídy najednou po dobu dvou týdnů. Jeden učitel by byl Maďar a druhý by pocházel ze Států, který by zaplatil překlad jeho kurzu. Byli jsme schopni překládat učebnice jen díky tomu, že učitelé pocházeli ze států a byli hostujícími učiteli. Pak, jak řekl Paul, jsme byli schopni přestoupit na zcela maďarskou vysokou školu. Tento přechod byl pro nás skutečným úspěchem.
DailyNewsHungary: Jocelyn, jak bys mohla pomoci jako matka a manželka?
Jocelyn: Učinili jsme konkrétní rozhodnutí, aby naše děti investovaly do maďarského života. Rozhodli jsme se žít tak maďarsky, jak jen to šlo. Nechtěli jsme žít život expatů; chtěli jsme, aby naše děti žily maďarsky. Šel jsem za výchovnými poradci, abych našel nejlepší způsob, jak jim pomoci. Říkali, že k tomu, aby měli jazykovou úroveň, musí nastoupit do mateřské školy ve 3. Takže i když to bylo těžké, udělali jsme to. Také jsem prvních 7 let byla redaktorkou časopisu Lydia (existuje dodnes a daří se mu skvěle), což je první ekumenický křesťanský ženský časopis. Hodně jsem pracovala a děti byly s chůvou, mluvily maďarsky na stejné úrovni jako anglicky. Pak přišla základní škola a my jsme chtěli, aby všechny tři děti chodily do maďarských škol, o kterých jsme věděli, že to bude těžké. Paul se mě tedy zeptal, zda bych dala 10 let tomu, abych byla maminkou v domácnosti, abych pomáhala partnerům s našimi dětmi ve škole. Vystoupila jsem z časopisu a stala se matkou na plný úvazek.
DailyNewsHungary: Co jste věděli o Maďarsku, než jste sem přišli?
Pavel: Protože moji prarodiče vyrostli v Maďarsku a pokračovali v tradicích v USA, znali jsme některá jídla, kulturu, viděli nějaké obrázky a pamatuji si pár slov z dětství jako 'nagymama', 'nagypapa', 'bejgli', 'köszönöm'.
DailyNewsHungary: Jak se za tu dobu změnil váš názor na zemi a národ?
Jocelyn: Když jsme poprvé přišli, chodili jsme do jazykové školy asi 7 měsíců, Paul pokračoval déle. Je mnohem lepší v gramatice, ale myslím, že mám širší slovní zásobu. Uměl jsem německy, tak jsem to zkusil použít, ale náš učitel jazyků mi řekl, že 'Žiješ v Maďarsku, tak přestaň mluvit německy a začni se učit maďarsky!' Milovala svou kulturu a přiměla nás, abychom ji milovali také. Vzala nás na zvláštní místa, protože věřila, že musíme zažít kulturu, lidi a architekturu atd. Když jsem šel na trh, bylo pro mě všechno nové a lidé ke mně byli laskaví. Ukázal bych na věci a oni by mi pomohli. Byli ke mně také upřímní, když jsem natáhl ruce se svými penězi, prohledali je, aby našli správnou částku. Byl jsem velmi ohromen pracovitostí a laskavostí. S Maďary jsme prošli všechno. Když jsme sem přišli, byl to první rok po změně režimu. Od té doby jsme s nimi prošli všemi změnami. Myslím, že to, co jsme vyrostli s lidmi, je do značné míry součástí toho, čím jsme.
Pavel: Udělali jsme vědomé rozhodnutí, že se pokusíme spřátelit s co největším počtem Maďarů, a to nám pomohlo s jazykem a porozuměním lidem. Tím byl náš přechod mnohem jednodušší.
DailyNewsHugary: Jak se vám podařilo integrovat? Máte ve svém životě stále nějaké své pomocníky?
Pavel: Ano, děláme. Letniční církev už pro nás měla vyhrazený byt, takže jsme se seznámili s dcerou majitele a jejím přítelem. Pak tam byl další jednotlivec, který nám pomohl se získáním některých spotřebičů. Dodnes je známe, jsou z církve a už 26 let jsme přátelé. Naštěstí jsme měli mnoho lidí, kteří nám s integrací pomohli. Naše přátelství jsou taková, že když něčemu nerozumíme, můžeme snadno požádat o vysvětlení. Cítíme se tu jako doma, ale ne vždy 100% rozumíme tomu, co se děje.
DailyNewsHungary: Zdá se, že jazyk pro vás byl největší problém. Máte nějaké vtipné historky, o které byste se s námi chtěli podělit?
Jocelyn: Jednoho dne jsem šel na trh a nevěděl jsem, že si musím přinést vlastní tašku. Chtěl jsem u těchto velkých celofánů, ale neměl jsem tašku, tak jsem se zeptal pokladní, jestli si ji můžu vzít. Ona řekla ne. Pak jsem řekl 'Ach, máš pravdu, zaplatím to', ale ona velmi hrubě řekla své kolegyni, že to chci jen na památku. Řekl jsem jí 'Ne', ale ona vztekle strčila mé celofány do papírového sáčku. Byl jsem velmi frustrovaný a pochodoval jsem domů k Mari, která byla naší první chůvou. Viděla, že jsem byl velmi rozzlobený a zeptala se, co se děje, a já jsem jí řekl 'Meleg vagyok.' místo 'Elegem van.' (V podstatě řekla 'Jsem gay' místo 'Jsem naštvaná') Znala mého manžela, takže si byla docela jistá, že to není přesné. Byl jsem rád, že jsem to řekl jí a ne někomu jinému. ☺
Pavel: Vzpomínám si na čas, kdy jsme se teprve učili jazyk; byli jsme v Nagykőrös a měli jsme program v kulturním centru. Šel jsem všechny pozdravit a chtěl jsem o sobě říct pár slov maďarsky. Chtěl jsem říct, jak je hezké mít ženu a jak moc svou ženu miluji. Ale místo aby řekl "Feles."édrahokamová dodávka řekl jsem "Feles."edrahokamová dodávka. (To znamenalo 'Mám poloviční dno' místo 'Mám ženu') Hodně se smálo a já nechápal proč. Pak mi někdo řekl důvod a já opravdu pochopil, jak velký rozdíl dělají akcentovaná písmena. Takže ano, měli jsme mnoho vtipných historek. ☺
DailyNewsHungary: Můžete nám přiblížit Letniční společenství a jaké místo má mezi ostatními církvemi?
Pavel: Maďarská letniční církev je zde pravděpodobně od roku 1928. Začalo to jako malé hnutí, než začali zakládat sbory. Dnes máme celkem 125 sborů a možná 20000 XNUMX lidí, kteří jsou součástí církve po celé zemi. Je spousta služeb a činností, které církev má. Máme domov důchodců v oblasti zvané Kadarkút. Máme ženský rehabilitační domov v Dunaharaszti. Máme vysokou školu. Máme velmi efektivní službu pro cikány a mnoho lidí, kteří s tím pracují. Máme základní školy, několik zdravotnických škol, nedávno otevřenou hudební školu. Jsme tedy uznávanou církevní organizací v Maďarsku a jsme součástí Aliance ministrů a Ekumenické aliance církví.
DailyNewsHungary: Právě jsi se vrátil ze svého ročního „turné“ ve Státech. Co bylo jejím cílem?
Pavel: Naše práce tady v Maďarsku je takový pětiletý cyklus. Strávíme zde čtyři roky a pak se vrátíme na jeden rok do Států, abychom zhodnotili naši práci. To nám pomáhá znovu se setkat s církvemi, které nás podporují. Takže je to rok cestování a práce. Tentokrát jsme najeli přes 62 000 kilometrů a nalétali o něco více. Měli jsme 105 bohoslužeb, 125 setkání s různými pastory a lidmi. Hlavním cílem je tedy obnovit vztahy s církvemi, které nám pomáhají a podporují nás, abychom zde mohli zůstat.
Jocelyn: Za poslední rok jsme navštívili 31 států. Posledních dvacet let jsme se pro tento účetní rok nevrátili, protože naše děti byly národně vzdělané. Během té doby jsme se v létě vrátili jen na pár měsíců. Ale museli jsme se zavázat a udělat to hned.
DailyNewsHungary: Vrátili jste se jen vy dva. Jak moc odlišný je váš život nyní, když všechny vaše děti vyrostly a žijí svůj vlastní život?
Pavel: Myslím, že to pro mě bylo jednodušší než pro Jocelyn. Jsem velmi šťastný z mnoha důvodů, ale hlavně proto, že jsou všichni na dobrém místě. Naše tři děti buď pracují, nebo studují nebo dělají to, co chtěly dělat. Pro rodiče je to velmi uspokojující a dobrý pocit vědět, že dělají věci, které je baví. Dům je klidnější; tempo našeho života se jen trochu zpomalilo.
Jocelyn: Pracuji na tom, abych byl šťastný. ☺ Přes den je to dobré, protože jsem zaneprázdněný, ale po večeři je těžké si zvyknout na to, jak je ticho a že nemám nikoho vyzvednout. Mám neustálý pocit, že jsem něco zapomněl udělat. Mám velmi nezávislého manžela, který se obsluhuje sám a teď nemám pro koho něco dělat. Snažím se mu tedy sloužit, ale on se na mě udiveně dívá. Také, když jste mámou na plný úvazek, je těžké vrátit se k tomu, že nebudete mámou aktivně, a přijít na novou poznámku do vašeho života. Naše děti jsou v komunikaci se mnou velmi věrné, takže je to mnohem jednodušší. A naše vnouče je rozkošné!
DailyNewsHungary: Cítíte, že potřebujete převzít novou roli?
Jocelyn: Byl jsem požádán, abych učil angličtinu na gymnáziu, kam chodily naše děti. Vidím to jako schopnost investovat do teenagerů. Mám hodně tříd, učím 12 hodin týdně. Maďarsko dalo našim dětem vzdělání a postaralo se o ně. Cítím se opravdu poctěný to vrátit. To, co tam dělám, je dobrovolnictví. Také učím v Forrásház Gondozási Központ jednou týdně. Takže se cítím hodně investovaný do lidí. Snažím se najít způsoby, jak investovat do života kolem mě, když to není výchova mých dětí. Toto je pro mě nová oblast.
DailyNewsHungary: Přišel jsi sem s mnoha plány. Myslíte si, že jste se svými cíli uspěli?
Pavel: Myslím, že jsme to udělali. Naším cílem vždy bylo pomáhat, jak jen můžeme a povzbuzovat, jak jen to jde. Byli jsme nápomocni při zakládání nových oblastí církevní služby. Když jsem byl mladší, měl jsem vizi, že chci hodně cestovat a chodit do mnoha různých církví, abych kázal a mluvil o Bibli. Ale jako ředitel vysoké školy jsem zjistil, že investice, kterou jsme udělali do životů mnoha studentů, protože jsme to opravdu MY, jsme tam spolu; tyto investice vedou k tomu, že dělají něco hlubšího, mnohem trvalejšího, než bych mohl cestovat a navštěvovat. Snažili jsme se tedy investovat své životy do lidí tak, aby to znásobilo jejich efektivitu v jejich činnosti.
Jocelyn: Ta investice, když vidíte životy prožité před vámi…; opravdu záleží na tom mít takový vztah s lidmi. S teenagery, se kterými nyní pracuji, jsem pracoval s jejich rodiči, kteří byli teenagery, když jsme sem přišli. Bylo opravdu velmi zvláštní vidět, jak se generace mění.
DailyNewsHungary: Trvá to navždy? Co pro vás chystá budoucnost?
Pavel: Myslím, že zůstaneme tak dlouho, dokud budeme schopni pomáhat. Zmínil jsem se, že letniční církev má domov důchodců…Vždycky si z toho dělám legraci, protože tamní ředitel je jeden z našich absolventů a já mu říkám, že přinesu plechovku barvy a vymaluji náš pokoj, až budeme v důchodu. ☺ Ale vážně, nevím, jestli tady vlastně půjdeme do důchodu. Reálně nás čeká dalších 15-20 let služby a života zde v Maďarsku. Je mi 55, ona je mnohem mladší než já – „Jsem dítě“ vtipkuje Jocelyn – doufám, že zůstanu, dokud nám nebude 68–70 let a budu moci dál pomáhat a dělat své věci.
Jocelyn: Doufám, že některé z našich dětí najdou po dokončení vzdělání cestu zpět domů do Maďarska. Jejich kořeny jsou zde, ale také chápu, že budoucnost je někde jinde. Naštěstí je svět menší než v minulosti a my můžeme stihnout let a být spolu.
Přejeme vše nejlepší pro rodinu Graczových!
Napsala Alexandra Béni
Zdroj: Denní zprávy Maďarsko
darujte prosím zde
Horké novinky
Zástupci bavorské Křesťanskosociální unie v Budapešti
5+1 VÍCE zábavných faktů o Maďarsku – Některé možná překvapí
Washington Post: Američtí konzervativci by se neměli spojovat s Orbánem nakloněným Číně
Vyšší manažeři společnosti Microsoft navštívili Maďarsko
Odhaleny podrobnosti o návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Budapešti
Maďarsko a Arménie si vzájemně otevřou ambasády ve svých hlavních městech a Wizz Air bude provozovat přímé lety do Jerevanu