Slavné maďarské ponorky – Historický přehled
Podle magyartudat.com, málokdo si pamatuje, že kdysi na mořích – a pod nimi – bojovalo velké množství Maďarů za rakousko-uherskou monarchii. Na návrh admirality objednalo rakousko-uherské námořnictvo plány na první ponorky v roce 1906 od společnosti Lake Torpedo Boat Company. Tyto válečné lodě později úspěšně sloužily námořnictvu v několika námořních bitvách.
Rakousko-uherská monarchie byla ve skutečnosti poslední z evropských supervelmocí, která vybudovala ponorkovou flotilu. Síly Centrálních mocností zaostávaly, což je dobře ilustrováno tím, že francouzské námořnictvo mělo 26 ponorek v provozu a 20 ve výstavbě a britské námořnictvo mělo do roku 9 21 v provozu a 1905 ve výstavbě, zatímco německé a rakousko-uherské Námořnictvo bylo k tomuto datu pouze v počátečních fázích návrhu.
Průlom v rozšiřování jejích námořních sil však nastal v roce 1906, kdy byla americká společnost Lake Torpedo Boat Company pověřena stavbou dvou ponorek třídy U-1. Námořní válečné lodě byly 100 stop dlouhé a tak, jak byly postaveny, byly každá poháněna dvěma benzínovými motory, když se vynořily, a dvěma elektromotory, když byly ponořeny. Krátce poté námořnictvo povolilo také dva čluny třídy U-3, U-3 a U-4, od společnosti Germaniawerft na stavbu lodí. Postaveno společností Whitehead & Co podle stejného designu jako třída C pro americké námořnictvo, rakousko-uherské námořnictvo později také zakoupilo dva čluny třídy U-5.
Domovským přístavem rakousko-uherského námořnictva byla námořní základna v Pole, kterou převzalo od Benátek, kde sídlilo rané rakouské námořnictvo. Doplňkové základny zahrnovaly přístav Terst a přirozený přístav Cattaro na nejjižnějším místě rakousko-uherské monarchie. Jak Terst, tak Pola měly velká zařízení na stavbu lodí. Námořní zařízení v Pole obsahovala jeden z největších plovoucích suchých doků ve Středomoří.
Během první světové války vidělo námořnictvo nějakou akci, ale před vstupem Itálie strávila ponorková flotila většinu času na své hlavní námořní základně v Pole. Po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda Rakouského však poklidné tréninky vystřídala neustálá připravenost. 15. května 1915, když Itálie vyhlásila válku Rakousku-Uhersku, opustilo rakousko-uherské námořnictvo své přístavy v Pole, Sebenico a Cattaro, aby bombardovalo východní italské pobřeží mezi Benátkami a Barlettou.
Mezitím si admiralita objednala u Němců další ponorky, přičemž také začala klást důraz na vývoj a výrobu domácích továren; majitel Whitehead & Co proto v roce 1915 založil maďarskou společnost pro stavbu ponorek. Krátce nato do tohoto odvětví vstoupily také společnosti Ganz and Partner, Danubius Machinery, Wagon and Shipyard Co. Ltd. a zahájily výrobu ponorek v Budapešti. Do konce války bylo na území Uherského království postaveno nejméně 13 ponorek.
Ponorková flotila se ukázala jako zápas pro námořní síly dohody na Jadranu. Kromě triumfu nad několika válečnými loděmi porazil i transportní lodě. Mezi jeho velkými úspěchy je třeba zdůraznit, že flotila úspěšně donutila 20. prosince 1914 ke kapitulaci nepřátelskou ponorku, která následně sloužila rakousko-uherskému námořnictvu pod názvem U-14 až do konce války.
přeložil Gábor Hajnal
Zdroj: http://www.magyartudat.com/
darujte prosím zde
Horké novinky
Tajemník: Orbánův kabinet přinesl více než 30 opatření a programů na podporu rodiny
Maďarské národní muzeum z ničeho nic mění název, další budapešťské muzeum zavírá
Našli jste oblíbený bar v centru Budapešti premiéra Orbána?
Doba cestování oblíbeného letu Wizz Air se výrazně prodloužila
Ve volbách do EP mohou kandidovat i cizí státní příslušníci
Místopředseda maďarského parlamentu je v Mongolsku