Historie maďarského rodu Koháry a jejich vliv na královskou krev v celé Evropě
Ptáte-li se na nejctihodnější maďarské šlechtické rody, s největší pravděpodobností dostanete odpovědi jako Esterházy, Pálffy, Zichy nebo Nádasdy. Existuje však maďarský rod, jehož potomci obohacují historii aktuálně vládnoucích šlechtických dynastií. Jeden z těchto předků byl dokonce zapojen do historických událostí ve 21st století jako premiér, 24 píše.
Příběh rodiny Koháryových sahá daleko do minulosti, někteří z jejich předků byli hrdinní generálové bojující za turecké okupace Uher, někteří byli soudci a někteří básníci. Nejlepší je však začít Ferencem Józsefem, knížetem Kohárym (1767-1826), jehož tituly jsou četné a úctyhodné: uherský královský komorník, tajný rada, člen Řádu zlatého rouna, vrchní pohárník, šerif župy Hont a ve své nejvyšší funkci, bývalý lord kancléř královské kanceláře Maďarska (1820-1826). Královský dvůr ocenil jeho službu za napoleonských válek natolik, že obdržel hodnost prince Imperial. Ve svých 25 letech se v roce 1792 oženil s hraběnkou Antonií von Waldstein zu Wartenberg (1771-1854), se kterou měla dvě děti. Jejich prvorozený syn zemřel jako malé dítě a rodinnou historii poměrně úspěšně předávala jejich dcera, hraběnka Mária Antónia Koháry (1797-1862).
Obrovské bohatství
František I., císař Svaté říše římské, si za manžela vybral prince Ferdinanda Sasko-koburského a Gotha (1785-1851), prominentního hrdinu napoleonských válek. Kníže nejenže vedl k oltáři vykulenou, pohlednou a vzdělanou dámu, ale jejím prostřednictvím zdědil bohatství nesmírné velikosti. V roce 1826 zemřel Ferenc József, princ Koháry – a poslední mužský potomek rodu.
Jeho dcera nemohla dědit, a tak se jmění Koháry, statky a tituly vrátily králi. Bohatství bylo téměř nezměrné: představovalo třetí největší majetek monarchie.
Císař neváhal darovat někdejší Koháryho majetek knížeti Ferdinandovi Sasko-koburskému a Gotha a zároveň knížete povýšil do řad uherské šlechty. Bylo tam jedno ustanovení: ve jménu rodu muselo být jméno Koháry – kvůli tomu se v almanaších chvíli označovalo knížete jménem Saxe-Coburg-Gotha-Koháry.
portugalský král
Knížecí pár měl čtyři děti a nejstarší syn, princ Ferdinand August Franz Anton (1816-1885) se oženil s Marií II Portugalskou (da Gloria). Ferdinand po narození budoucího panovníka Petra V. v roce 1837 obdržel titul portugalského krále pod jménem Ferdinand II., ale skutečným panovníkem prakticky zůstala jeho manželka. Po obdržení královského titulu se jeho bratr August Viktor Ludwig (1818-1881) zřekl velkého Koháryho jmění a Ferdinand a jeho potomci nosili až do 20. století jméno Sasko-Coburg-Gotha-Koháry.
Po smrti Marie se stal Ferdinand II. v letech 1853 až 1855 k veřejné spokojenosti regentem svého malého syna Petra V. V roce 1869 mu byl nabídnut španělský trůn, ale Ferdinand jej nepřijal.
Císařovna Brazílie
August Viktor Ludwig se dobře oženil a v roce 1843 se oženil s princeznou Clémentine Orleánskou (1817-1907), dcerou Ludvíka-Filipa I. Byli starostlivými rodiči pěti dětí a všechny je provdal do šlechtických rodin. Jejich druhorozený syn Ludwig August Maria Eudes (1845-1907) se oženil s brazilskou princeznou Leopoldinou, dcerou Petra II. Brazilský císař a byl jmenován Dom Luís Augusto tchánem a byl jmenován admirálem brazilského císařského námořnictva.
Na bulharský trůn jako předseda vlády
Nejstarší dcera Márie Antónie Koháry a Ferdinanda, Victoria Franziska Antonia (1822-1857), se provdala za Ludvíka d'Orléans, syna krále Ludvíka Filipa I. Ten sice na trůn neseděl, ale jeho potomci stále vládnoucího belgického královského rodu zdědil Koháryho geny po Márii Antónii.
Mezi vnuky páru zakladatelů dynastie byl nejúspěšnější Ferdinand Maxmilián Karl Leopold (1861-1948), který se v roce 1887 stal bulharským princem Ferdinandem I.
V souladu s tradicí své země konvertoval se svou rodinou k pravoslavné víře a poté, co Bulharsko 22. září 1908 oficiálně vyhlásilo nezávislost, přijal titul cara používaný středověkými bulharskými panovníky. O Bulharsku se ví, že se v první světové válce přidalo k centrálním mocnostem a po porážce byl Ferdinand I. donucen odstoupit. Jeho nástupcem se stal jeho syn, narozený v roce 1894. Stal se jím Boris III. Car zemřel v roce 1943 za nejasných okolností. Vyhnaný Ferdinand I. zemřel v roce 1948 v německém Coburgu, ve městě jeho rodného jména.
Borisův šestiletý syn Simeon II. se stal carem pouze nominálně, pod kontrolou vládní rady, až do roku 1946, kdy země pod sovětskou kontrolou rozpustila instituci monarchie. Rodina emigrovala a Simeon nějakou dobu žil v Egyptě, kde vystudoval British Military College. Poté se přestěhoval do Španělska, a když dosáhl plnoletosti, prohlásil se za bulharského cara. Jeho monarchistická minulost mu nezabránila po změně režimu vstoupit do nové bulharské demokracie. Simeon Borisov rezignoval na všechna svá práva a tituly a vstoupil do veřejného života pod jménem Szakszkoburgotskki a v letech 2001 až 2005 byl předsedou vlády Bulharské republiky.
Zde si můžete přečíst něco více o maďarské historii:
Přečtěte si také5 zajímavostí o Maďarském národním dni, 15. března
Přečtěte si takéTrianon: Před 100 lety bylo reálné, že Maďarsko zmizí z map
Zdroj: 24.hu
darujte prosím zde
Horké novinky
Nový mezinárodní operátor se připojí k maďarské taxi scéně
Nejatraktivnější zaměstnavatelé v Maďarsku v roce 2024
Pozor: Velký dunajský most v Budapešti bude celý víkend uzavřen, doprava na místě
Podle maďarského ministra hospodářství není spolupráce s Čínou dostatečně silná
Vzbouření: Továrna Samsungu v Maďarsku by mohla být na základě nového soudního příkazu okamžitě uzavřena
Orbán: Maďarsko spojí ceny pohonných hmot s regionálním průměrem