Tradice Maďarů na Velikonoční pondělí
Dámy, připravte si deštníky na Velikonoční pondělí, protože můžete očekávat, že úplně promoknete. Pozor, není to kvůli počasí, ale staleté tradici spojené s Velikonočním pondělím v Maďarsku.
Středoevropské dědictví
Pokud jste ze středoevropského regionu, možná už víte, o čem mluvím. Pokud ne, dovolte mi, abych vám dopřál odvěký obřad tzv. „húsvéti locsolkodás“ (velikonoční posypání).
V anglicky mluvícím slově známější jako „Śmigus-dyngus“ (polský překlad aktivity) je tradice mladých mužů obcházet a kropit vodou (nebo dnes většinou kolínskou) své kamarádky, rodinné příslušníky a dokonce i ochotné cizinci. Je součástí sdíleného kulturního dědictví regionu střední a východní Evropy a je provozován ve všech zúčastněných zemích.
Pohan nebo křesťan? Oba!
Zvyk má své kořeny v pohanství, ale byl zcela a důkladně přijat i křesťanským náboženstvím. Nejčastěji se věřilo, že je to slovanská pohanská praxe, kropení mělo symbolizovat očistu a obnovu. V křesťanské doktríně to bylo přeměněno na nápovědu ke křtu, který se také provádí ve vodě.
Další důležitou součástí tradice je odměna, kterou mladý muž dostane za splnění svého činu. V původním zvyku by chlapci dostávali červeně malovaná vajíčka od dívek, na které polili vodu. Původně to znamenalo působit jako symbol plodnosti a zrození, tvoření života. To se také dařilo křesťanskému myšlení, protože vejce začalo představovat znovuzrození Krista, s červenou barvou, která měla ilustrovat krev, kterou prolil za lidstvo. Tato vajíčka jsou také častěji zdobena několika geometrickými a květinovými vzory.
Evoluce tradice
Jak se měnila staletí, měnily se i zvyklosti. Postupem času se metoda namáčení dívek stále více krotila. Za starých časů se mladé dámy oblékaly do svých nejhezčích šatů – a pak byly hozeny do místního jezera, řeky nebo nedalekého napajedla. Později se to změnilo v pouhé polévání vodou z kbelíků.
V dnešní době je nejběžnější praxí pokropit je jen trochou kolínské. V některých venkovských oblastech mají také tendenci používat vodu ze sifonů se sodou. Cílem je, aby dáma „nevadla“. Zpočátku chlapci hledali děvčata k posypání, která se chystala vdát – takže namočené „kytky“ byly považovány za žádoucí a ty, které zůstaly suché, byly považovány za nežádoucí.
Zapomenuté a jiné praktiky
Existují dva další aktivity související s praxí, která již není v Maďarsku rozšířena. Jedním z nich je šlehání dívek dřevěnými bičíky, aby se během roku nedostaly do nemocí (na Slovensku a v Čechách je to stále součástí tradice).
Druhým je tzv. zpětné kropení (visszalocsolás). Ve starším zvyku dostaly děvčata třetí den velikonoční v úterý příležitost k pomstě. Kdo se nerad mákal, mohl tento den oplatit a polít chlapce vodou. Z neznámých důvodů tato praxe zanikla někdy mezi dvěma světovými válkami.
Toto je stručná historie a vysvětlení této speciální regionální velikonoční tradice. Pokud jste mladá dáma a nevadí vám posypat se, určitě se toto pondělí naskládejte na červeně malovaná vajíčka, protože je ještě možná budete potřebovat!
Čtěte také:
darujte prosím zde
Horké novinky
Orbán: Hlasovat pro levici znamená podporovat válku
Orbánovi spojenci oligarchové vydělali na státní dálniční koncesi 38 miliard eur
Založeno třetí maďarské oddělení UNESCO
Co se dnes stalo v Maďarsku? — 2. května 2024
Pobuřující: Teenager zatčen za plánování útoku na mešitu v Maďarsku – VIDEO
Na platformách Wizz Air si nyní můžete zakoupit vstupenky na výstavy a okružní jízdy!
3 Komentáře
Bez ohledu na to, jak to řeknete, pohanský nebo křesťanský, je to mužský svět. Muži rozhodují o tom, kdo potřebuje být očištěn a kdo je atraktivní, bez ohledu na to, jak špatní a neatraktivní jsou oni sami.
To musí být v rozporu s pravidly EU – brzy budou mít finanční prostředky spolu s jakoukoli zmínkou o Velikonocích.
Nevzpomínám si, že bych kdy viděl někoho nasáklého vodou. Pamatujte však, že když jsem vyrůstal, chlapci nebo muži přišli do domu, kde žila moje babička. Řekli báseň o několika řádcích a pak nám pokropili ramena trochou „růžové vody“ nebo podobného parfému. Pak jsme nabídli něco k pití a nějaké poga'csa nebo kifli z vlašských ořechů atd. Byla to zábavná aktivita a uznání, že my ženy, staré a mladé, nejsme pro zbytek komunity neviditelné. Alespoň tak to viděla moje babička. A mně, lichotili mi pěkně oblečení kluci, kteří přišli.