Má Orbán pravdu? Patřilo někdy chorvatské pobřeží nebo jeho část Maďarsku?
Ti, kdo sledují maďarskou politiku, vědí, že Maďarsko nepodporuje myšlenku Evropského výboru rozšířit sankce na ruskou energetiku, včetně dodávek ropy. Orbán a jeho vláda opakovaně argumentovali, že rozhodnutí takového druhu by vedlo k raketovému nárůstu cen energií, nejistotě a ekonomickému zhroucení Maďarska, protože země je z 80-90 % závislá na dodávkách z Ruska. Orbán uznává, že někteří členové EU jsou v pozici, kdy mohou získávat dodávky ropy přes moře, ale pravidelně zdůrazňuje, že Maďarsko je vnitrozemské, takže země může používat pouze ropovody, které začínají v Rusku. Minulý pátek však šel ještě dále a řekl, že „ti, kteří mají moře a přístavy, mohou dovážet ropu na tankerech. Kdyby nám ho nevzali, měli bychom i přístav.“
Chorvaté se nad Orbánovým prohlášením naježili a svolal Maďarský velvyslanec v Záhřebu, aby vysvětlil prohlášení premiéra. Státní tajemník Tamás Menczer se pokusil problém zmírnit prohlášením, že jde o nedorozumění. Menczer však dodal
Orbán se odvolával na „historická fakta“.
A tady nastává problém. Zdá se, že maďarská vláda věří, že historie je na její straně. S tím však Chorvaté nesouhlasí. Dokonce i chorvatský státní archiv se připojil k diskursu, který tvrdil, že maďarské pobřeží nikdo nemohl vzít, protože země nikdy žádné neměla – Informoval o tom telex.hu. Včera napsali, že se pan Orbán zmátl v historických záznamech.
Maďarsko bylo osvobozeno od osmanské okupace rakouskými silami, ale země nezískala zpět svou nezávislost. Místo toho se stalo součástí rakouského císařství. Maďaři to samozřejmě nepřijali a v 18. a 19. století vedli dva boje za nezávislost. V letech 1848-49 Maďarsko téměř vyhrálo, ale zasáhli Rusové a revoluci rozdrtili. Ukázalo se, že Rakousko je samo o sobě příliš slabé, takže konfrontace byla v roce 1867 nahrazena rakousko-uherským (habsbursko-uherským) kompromisem.
- Čtěte také: Maďarský diplomat v doprovodu policie v Brazílii – obrovský dav křičel, že je rasistka! – VIDEA
Uhersko se stalo rovnocennou součástí duální monarchie. Mezitím Chorvatsko získalo úzkou autonomii od Maďarska, které uznalo jeho status „partnerského národa“. To však chorvatská politická elita nepřijala.
Chtěli sjednotit všechny oblasti osídlené jižními Slovany a vytvořit tak Jugoslávii.
Bylo jen jedno město, které bylo kdysi součástí Chorvatska, ale v letech 1867 až 1918 nebylo pod vládou záhřebské regionální vlády: Fiume. Město a jeho blízké okolí se stalo
„corpus separatum, „oddělené tělo“,
zvláštní právní a politický subjekt odlišný od svého prostředí, který byl pod vládou Uherského království. Maďarský státní tajemník Menczer to nazývá „historickým faktem“, ale Chorvati to nepřijímají.
Chorvatský státní archiv tvrdí, že mezi lety 1867 a 1918 nebylo Fiume (Rijeka) součástí Uherského království, protože bylo pod vládou Rijeckého provizoria, protože Maďaři a Chorvati se nemohli dohodnout na regulaci statutu přístavního města. Uherský král a rakouský císař František Josef to v roce 1870 v červenci přijal. Rijecké provizorium znamenalo, že přístavní město a jeho okolí byly pod správou guvernéra, kterého jmenoval král.
Telex.hu také tvrdí, že de jure, Fiume (Rijeka) nebylo součástí Maďarského království.
DélHír, maďarské médium působící v Srbsku, tvrdí, že pravdu měl Orbán, nikoli Chorvati. Říká se, že Fiume se nestalo součástí Maďarska v roce 1867, protože bylo součástí Svaté koruny Maďarska od roku 1779. Tehdy
Královna Marie Terezie vydala oficiální dokument připojující Fiume k Maďarsku.
František I. dokonce v roce 1807 vydal zákon, který prohlásil, že Fiume je součástí Uher. Poté habsburští císaři a královny jmenovali ve Fiume uherské místodržitele. ZDE jsou jejich jména.
Článek tvrdí, že Fiume (Rijeka) dnes vypadá jako správný přístav kvůli investicím, které Maďarsko financovalo. Přestože lodní doprava v první polovině 19. století výrazně vzrostla, po roce 1868 začal velký rozvoj. Podle zákona z roku 1871 maďarská vláda vyčlenila jmění na rozvoj přístavu, vytvoření moderních mol a stavbu přehrad. Díky tomu vznikl jeden z nejmodernějších evropských přístavů a obchod vzrostl téměř 15krát. V roce 1913 přivítal přístav 31 381 lodí a 1.8 milionu cestujících. V roce 1881 byly Fiume a Budapešť spojeny železnicí.
DélHír říká, že rozkvět Fiume byl pod maďarskou nadvládou.
Po první světové válce o město bojovaly Itálie a Jugoslávie a v roce 1924 se stalo součástí Itálie. Tato éra však byla regresí přístavu, protože nemohl konkurovat velkým italským přístavům. Po druhé světové válce dostala Fiume Jugoslávie a nyní je na území Chorvatska.
Přečtěte si takéThe Guardian: tato maďarská cesta vlakem je v evropské top 10 – FOTKY
Zdroj: telex.hu, DNH, DélHír
darujte prosím zde
Horké novinky
Mše na shromáždění Pétera Magyara dnes v „hlavním městě Fideszu“ – FOTKY
Co se dnes stalo v Maďarsku? – 5. května 2024
FOTKY: Pochod živých v Budapešti
5+1 zábavných faktů o Maďarsku – Některé možná překvapí
Maďarský „stínový premiér“: Potřebujeme silnou Evropu
Univerzita Széchenyi István představuje svůj vývoj zahraničním diplomatickým vůdcům v Maďarsku
5 Komentáře
Podívejte se prosím na mapu Evropy v roce 1200; vidíte na této mapě Chorvatsko? Neuvidíte to, nevidíte ani Ukrajinu.
Co tedy chce dělat? Dobýt to zpět? Maďarsko nemá ani svaly ani zkušenosti s moderním válčením. Jakákoli válka, kterou prohrají, ve skutečnosti nezměnila mentalitu prohry. A rozmazlené mládí také není znamením nadějné silné budoucnosti.
Jen poražení pláčou nad ztrátou země před více než 200 lety…. Kdyby na tom něco bylo, udělali byste něco pro to, abyste to získali, ne abyste u toho jen brečeli…
Je docela rozumně náš, opravdu. Podívejte se, jaké jmění jsme investovali v roce 1800.
Zajímalo by mě, jestli si EU může nárokovat něco podobného v souvislosti se všemi finančními prostředky, které přidělila Maďarsku, od doby, kdy jsme vstoupili do EU (oh, počkat – EU nám ty peníze dluží, málem jsme zapomněli!)
Maďaři nebrečí o ztraceném území. Velkou část jejich energie jim spíše dodává Rusko. Raději by se nevrátili do doby kamenné a EU není spolehlivá a chtivá s jejich záměry.