Poslankyně za Jobbik Gyöngyösi: Proč nemůžeme dosáhnout pokroku v rozšíření EU o západní Balkán
Mnozí z nás pravděpodobně zažili velký vliv na náš pohled na svět jako studenti, když jsme si poprvé uvědomili, že historie je vysoce subjektivní vědní disciplína. Pravdivost tohoto tvrzení jasně ukazuje, jak poslední zasedání Evropského parlamentu zhodnotilo summit EU-západní Balkán konaný v Brdu pri Kranju. Během pouhých několika hodin jsme slyšeli poslance Evropského parlamentu, kteří nám před necelým měsícem vykládali ostře kontrastující výklady.
Dovolte mi jen velmi stručně shrnout obsah prohlášení přijatého dne 6. října 2021, protože podrobnosti již znáte z médií. Vyhlídky evropské integrace západního Balkánu byly znovu potvrzeny a spolu se zdůrazněním jejich oddanosti konektivitě a zelené transformaci přijali účastníci také hospodářský a investiční plán (EIP) ve výši 30 miliard EUR. To bude pravděpodobně znamenat významnou vzpruhu pro občany dosti znevýhodněného regionu.
Moji kolegové europoslanci, kteří měli na summit pozitivní názor, na to neváhali upozornit. mají pravdu? Myslím, že ano.
Na druhou stranu je těžké si nevšimnout, co v deklaraci chybělo, i když na ni země regionu čekaly roky: jasný a pevný časový plán pro vstup západního Balkánu do EU. Nic takového jim opět nebylo dopřáno, což bylo pro mnohé z nich obrovským zklamáním. Oprávněně, přiznejme si. Takže musím do jisté míry souhlasit i s politiky, kteří považovali summit za neúspěch, protože nedosáhl žádného skutečného pokroku.
Těžko byste mohli popřít, že postižené státy vynakládají maximální úsilí, aby splnily očekávání EU.
Každá země však trpí určitými limitujícími faktory. Podívejme se na klady a zápory jednotlivých států západního Balkánu!
1.
Srbsko už je s EU svázáno tisíci vlákny i přes tradičně dobré vztahy s Ruskem. Na druhé straně, s tím, jak se Srbská pokroková strana pomalu rozrůstá ve stranicko-státní organizaci a srbský parlament v současnosti postrádá jakékoli opoziční síly, země zaznamenala v posledních letech jasné a vážné zhoršení z hlediska demokracie a právního státu. Další otevřenou otázkou jsou vztahy Srbska s Kosovem, které v poslední době opět vedly k vážným konfliktům.
2.
Když mluvíme o Kosovu, musíte zmínit zásadní problém jeho mezinárodního uznání: nebylo dokonce uznáno jako nezávislá země všemi členskými státy EU. Ve srovnání s tím můžete mít tendenci přehlížet takové údajně sekundární problémy, jako jsou podezřelé vazby mezi státem a organizovaným zločinem, konflikt se Srbskem a skutečnost, že občané Kosova stále potřebují víza v schengenském prostoru, zatímco politici mluví o konektivitě a zelených koridorech v Brdu…
3.
Severní Makedonie dokonce souhlasila se změnou názvu země, jen aby Řecko konečně dostalo zelenou pro přístupová jednání. Nyní úsilí malého státu tentokrát blokuje Bulharsko – kvůli dalšímu historickému sporu.
4.
Ke své velké smůle je Albánie považována za součást stejného balíčku se Severní Makedonií. Kromě toho tam stále existují vážné obavy ohledně právního státu a organizovaného zločinu.
5.
Černá Hora se možná odlišuje od ostatních států západního Balkánu, ale vše je relativní: etnické, náboženské a politické konflikty, které roztahují její sousedy, představují velkou výzvu i pro Černou Horu.
6.
Pokud jde o Bosnu a Hercegovinu, i její státnost se jeví jako velká otázka pro samotnou zemi, přičemž je také poznamenána etnickými konflikty a také silně kritizovanou, ale neměnnou ústavou, která ve skutečnosti tvoří kapitolu Daytonské dohody. Tento problém je tvrdým oříškem.
Kromě těchto problémů specifických pro jednotlivé země existují také oprávněné obavy několika členských států EU: pokud země přijaté v roce 2000 stále bojují s přetrvávajícími problémy s právním státem a korupce je v některých z nich ve skutečnosti horší než dříve jejich přistoupení k EU, jak bychom pak mohli očekávat, že zvládneme přistoupení šesti ještě více znevýhodněných zemí? Podle skeptiků je jako den jasné, že žádná ze zemí západního Balkánu není připravena na vstup do EU, a je nepravděpodobné, že by se situace v blízké budoucnosti změnila, zvláště pokud někteří lídři EU, jako je maďarský premiér Viktor Orbán a Slovinský premiér Janez Janša nadále využívá region k budování vlastního neliberálního dvorku.
Navzdory mému pro-rozšíření postoj, Nemohu odsuzovat postoje západoevropských států, které nechtějí mít v EU další krizovou oblast, natož dát další impuls populistickým silám.
Na druhou stranu musíme také pochopit, že pokud země západního Balkánu nedostanou jasný a pevný časový plán pro jejich evropské vyhlídky v blízké budoucnosti, situace se zhorší. Rusko, Čína a Turecko už nestojí jen u bran regionu; jsou ve skutečnosti velmi přítomni v zemích, kde neliberální a populističtí vůdci vítají jejich investice a vyjadřují své vlastní šovinistické a stále častější protievropské názory, čímž podněcují a radikalizují již tak zklamané a frustrované obyvatelstvo proti Evropě. Pokud se chce Evropa vyhnout katastrofě, musí rychle jednat.
Je to skutečná situace Hlavy 22: zatímco přistoupení západního Balkánu by představovalo bezprecedentně vysoké riziko rozpadu EU, jakékoli odmítnutí by znamenalo potenciálně ještě větší bezpečnostní a ekonomickou hrozbu.
Původní článek ZDE.
Přečtěte si takéBývalý severomakedonský premiér, který uprchl do Maďarska, založil společnost v Pécelu
Zdroj: Tisková zpráva
darujte prosím zde
Horké novinky
Vlaky a autobusy v Maďarsku se nyní snadněji sledují v reálném čase!
Maďarsko slaví 20. výročí členství v Evropské unii
V Maďarsku se objeví nové čerpací stanice!
Pobouření: Dostat se k Balatonu z Budapešti je výrazně těžší
Světově proslulá budapešťská cukrárna Ruszwurm může navždy zavřít své brány
Další den, další bodnutí v Maďarsku: hádka cizích státních příslušníků si vyžádá život