Europoslankyně Gyöngyösi: V sázce německého předsednictví EU je budoucnost Evropy
Tisková zpráva poslance Jobbiku Mártona Gyöngyösiho:
Střídání předsednictví Rady je středem pozornosti každých 6 měsíců. Každý členský stát EU dostane každých třináct let šanci utvářet agendu nejvyššího rozhodovacího orgánu EU tím, že bude předsedat zasedáním Rady a upřednostňovat cíle, které jsou pro danou zemi důležité.
Mnoho lidí považuje za boží zázrak, že předsednictví v Radě EU přebírá Německo 1. července, tedy právě v době, kdy tato instituce čelí nejvážnější krizi ve své historii.
Všichni známe důvody proč Německo vždy měla primární zájem na udržení EU a posílení jejích agentur, které jsou založeny na politické a hospodářské spolupráci. Rostoucí ekonomická váha Německa a strach z německé dominance nutí ostatní členské státy k volání po stále hlubší integraci. Kromě toho existuje obrovský tlak na kancléřku Merkelovou, která je stále považována za přední političku Evropy, přestože se blíží konec její politické kariéry, aby vyvedla Evropu z ekonomické recese a totální sociální deprese.
V poválečných desetiletích Německo zdokonalilo umění konsensuální politiky, zatímco téměř dvě desetiletí kancléřky paní Merkelové prokázala její schopnosti, pokud jde o nalezení pákového efektu mezi různými protichůdnými zájmy.
Tyto své schopnosti bude určitě potřebovat alespoň dvakrát v příštích šesti měsících: konkrétně pokud jde o přijetí rozpočtu EU na období 2021–27 spolu se souvisejícím plánem dočasného posílení ve výši 750 miliard eur a uzavření dohody o odchod Spojeného království. Pojďme se na oba podívat blíže.
Jakékoli dohodě o sedmiletém rozpočtu EU (VFR) zásadně brání skutečnost, že jej Rada musí jednomyslně podpořit ještě předtím, než bude předložen k hlasování v Evropském parlamentu.
Každou debatu o rozpočtu brzdí neshody a protichůdné zájmy, pokud jde o otázky týkající se příjmů a výdajů, jakož i financování a distribuce.
Kromě toho musí EU čelit dalšímu problému: sama o sobě nemá žádné příjmy, funguje z příspěvků členských států.
Tato velmi různorodá komunita 27 členských států se vyznačuje tak složitým systémem vztahů, kdy uzavření obchodu na blízkovýchodním bazaru ve srovnání s tím vypadá jako procházka růžovým sadem. Bez ohledu na to, jak komplikované to vypadá, rostoucí tlak veřejnosti vedený sentimentem prohlubující se ekonomické krize může donutit zúčastněné strany k co nejrychlejší dohodě.
Finančně-ekonomický tlak však nebude jediným faktorem, který požene napětí k vrcholu.
Existují dvě zlomové linie, které mohou podstatně ohrozit budoucnost Evropské unie jako společenství založeného na právním státu a solidaritě.
Poté, co pandemie Covid-19 vynesla na povrch stávající ekonomické problémy, zvýšila napětí mezi severem a jihem v rámci Evropské unie (konkrétněji eurozóny), která byla na zavedení společné měny špatně připravena, zejména pokud jde o maastrichtská konvergenční kritéria. Pokud jižní členské státy, které již mají značné dluhy a rozpočtové schodky, dokážou získat zdroje potřebné pro svou hospodářskou obnovu pouze jako půjčku splatnou během několika let, mohou z dlouhodobého hlediska značně utrpět, i když podmínky půjčky budou velmi přínosné díky 27 členským státům, které jednají jako společní ručitelé. Příklad Řecka nás všechny naučil, že nadměrné zadlužování vede v eurozóně ke společenskému kolapsu v důsledku úsporných opatření společně prosazovaných místními a unijními elitami. Na druhou stranu, severní země, které si daly záležet na šetrnosti, jsou jednoznačně proti myšlence rozdělování ekonomických zdrojů ve formě financování, protože již mají dobrý důvod předpokládat, že náklady budou muset hradit jejich vlastní občané platící daně. půjček pod záštitou evropské solidarity.
Jako oddaný zastánce evropského společenství postaveného na schumanovské solidaritě jsem přesvědčen, že zavedení eurobondů by bylo pro Unii jediným způsobem, jak rozdělit dluhy a neutralizovat dopady krize, která zasáhla každý členský stát, stejně jako USA mohou lokálně tlumit negativní finanční dopady krize v každém státě vydáním tzv. „T-bill“ na federální úrovni.
Myšlenku eurobondů však odmítlo dubnové zasedání velmi vlivné euroskupiny, která mimochodem nemá žádnou politickou legitimitu. Jedinou zbývající možností je, že by paní Merkelová mohla najít vzájemně přijatelnou rovnováhu mezi rozdělováním zdrojů jako půjček vs.
Další neméně velkou výzvou pro německé předsednictví je prosadit základní kritéria právního státu při vyjednávání o rozpočtu, protože některé národní vlády jsou zaneprázdněny demontáží právního státu, zatímco evropská politická elita a veřejnost se soustředí na řízení ekonomických krizí.
Kromě toho vůdci zmíněných národních vlád ve skutečnosti používají peníze daňových poplatníků EU k upevnění svého režimu a odstranění demokracie.
V důsledku toho několik členských států oprávněně požadovalo, aby byla do zákona o rozpočtu začleněna kritéria právního státu, což EU umožnilo jako poslední možnost zadržet těmto zemím finanční prostředky EU.
Politici EU mají značné zkušenosti s poskytováním polovičatých řešení vážných střetů zájmů.
Otázkou je, zda je Angela Merkelová ochotna pošpinit svůj politický odkaz kompromisem, který je pro budoucnost Evropy fatální.
Brzy budeme znát odpověď.
Přečtěte si takéPoslankyně za Jobbik Gyöngyösi: Riskovat a získávat respekt – Evropský parlament opět selhává
Zdroj: gyongyosimarton.com
darujte prosím zde
Horké novinky
Mše na shromáždění Pétera Magyara dnes v „hlavním městě Fideszu“ – FOTKY
Co se dnes stalo v Maďarsku? – 5. května 2024
FOTKY: Pochod živých v Budapešti
5+1 zábavných faktů o Maďarsku – Některé možná překvapí
Maďarský „stínový premiér“: Potřebujeme silnou Evropu
Univerzita Széchenyi István představuje svůj vývoj zahraničním diplomatickým vůdcům v Maďarsku
1 Comment
Další zajímavý článek od Martona.
Všechny země EU mají právo veta nad rozpočtem EU. Marton to vidí jako problém. V tom vidím velkou sílu EU.
V počátcích EU prakticky ve všech oblastech politiky měly jednotlivé země právo veta. To bylo změněno na hlasování kvalifikovanou většinou.
V tu chvíli se moc a schopnost řídit politiku změnila z volených vůdců národních států na nevolené úředníky. To vedlo ke dvěma problémům. Země, která se silně zabývala určitým problémem (např. migrací), by mohla být ignorována a mohla by zůstat dlouhotrvající hořkost. Pokud by bývalá moc veta zůstala, Maďarsko mohlo migrační politiku vetovat a ostatní země by mohly pokračovat bez Maďarska. Migrace nebude problém!
Druhým problémem, jak dát nevoleným úředníkům větší moc, je to, že se stávají snadnou kořistí Sorosových lidí. Mohou tyto úředníky vydírat a uplácet, čímž lze vnutit politiku preferovanou Sorosem a podobnými zemím, kde je jasná většina populace proti této politice.
Ještě jeden bod o vetu. Pokud by veto zůstalo, není šance, že by Spojené království opustilo EU. Vláda Spojeného království mohla vetovat určité politiky a pravidla a EU mohla přejít k jiným záležitostem.
Ztráta veta národního státu EU vážně oslabila. Nyní je každé setkání EU zahořklé a sporné a zbytečně mnoho času!