Orbánův kabinet: Rozpočet na rok 2019 slouží hospodářskému růstu, vyšším mzdám
Rozpočet Maďarska na rok 2019 schválil parlament minulý pátek zvyšuje mzdy a podpoří ekonomický růst, řekl v úterý na pravidelném tiskovém brífinku šéf úřadu premiéra.
Stabilní hospodářský růst má klíčový význam pro zajištění dlouhodobého úspěchu Maďarska, řekl Gergely Gulyás.
Cílem rozpočtu, který Gulyás nazval „rozpočtem stabilního růstu“, je přispět k rychlému hospodářskému růstu Visegrádské skupiny, který roste dvakrát rychleji než průměr EU.
„Rozpočet na rok 2019 stojí na pevných základech,“ uvedl s tím, že zaznamenal bezprecedentní nárůst rozpočtových rezerv o 50 procent na přibližně 360 miliard forintů (110 milionů EUR), aby se pokrylo „mezinárodní rizika“.
Vláda podle něj tyto rezervy využije pouze v případě, že to nenaruší plánovanou bilanci rozpočtu.
V daňových opatřeních zaznamenal snížení odvodu z 19.5 procenta na 17.5 procenta a zvýšení daňového zvýhodnění pro rodiny vychovávající dvě děti.
Z dlouhodobého hlediska by maďarská fiskální politika měla zůstat vyvážená, stabilní, konzervativní a splňovat maastrichtská kritéria, řekl.
Gulyás řekl, že vláda teprve rozhodne o zvýšení mezd v sektoru veřejných služeb a dodal, že „doufal“, že mzdy by mohly být zvýšeny od 1. ledna 2019. Manažeři by měli mít větší volnost při přidělování jednotlivých mezd, aby se vyhnuli současné praxi. používání „právních mezer“ k platbě vysoce kvalifikované pracovní síly, řekl.
Ministr vyjádřil soustrast obětem lesních požárů v Řecku, kde od pondělního odpoledne zahynulo nejméně 50 lidí.
Maďarská vláda podle něj zvažuje poskytnutí rychlé pomoci.
Pokud jde o zprávy, že někdejší spojenec premiéra Viktora Orbána, podnikatel Lajos Simicska, má prodat všechny své obchodní podíly v odvětví stavebnictví, zemědělství, médií a venkovní reklamy a správy majetku Zsoltu Nyergesovi, dlouholetému spolumanažerovi Gulyás řekl, že „nevěděl o Nyergesových plánech“, ale byl rozzuřen „státní [komerční televize] HírTv a [nyní zaniklý deník] Magyar Nemzet jsou in“.
V komentáři k článkům zpochybňujícím výběr programu Gergelyho Prohleho, ředitele budapešťského Petofiho literárního muzea, Gulyás řekl, že Prohle byl „vynikající režisér“ a že „kvalita je jediným měřítkem kulturní expanze“.
Zdroj: MTI
darujte prosím zde
Horké novinky
Orbán: Hlasovat pro levici znamená podporovat válku
Orbánovi spojenci oligarchové vydělali na státní dálniční koncesi 38 miliard eur
Založeno třetí maďarské oddělení UNESCO
Co se dnes stalo v Maďarsku? — 2. května 2024
Pobuřující: Teenager zatčen za plánování útoku na mešitu v Maďarsku – VIDEO
Na platformách Wizz Air si nyní můžete zakoupit vstupenky na výstavy a okružní jízdy!
1 Comment
Známý německý špičkový ekonom Hans-Werner Sinn, donedávna prezident Institutu pro ekonomický výzkum Ifo, píše, že o osudu eurozóny se rozhodne v příštích 10 letech. Znamení rozhodně nejsou příznivé, protože „jen málokdo bude schopen upřímně říci, že euro bylo úspěšné. Velký sociolog Ralf Dahrendorf měl pravdu, když došel k závěru, že měnová unie je vážná chyba, donkichotský, lehkomyslný a scestný cíl, který Evropu nesjednotí, ale vypukne. Euro ve skutečnosti začalo v roce 1998 zavedením neodvolatelných směnných kurzů v rámci přípravy na příchod hmotné měny. Poté, co v první dekádě poprvé zažehla obrovská úvěrová bublina v jižní Evropě, v druhé dekádě vznikla celá řada složitých měnových a převodních pravidel. První dekáda se cítila jako velká párty, zejména v jižní Evropě, ale druhá dekáda přinesla nevyhnutelnou kocovinu. A nyní, když vstupujeme do 3. dekády, převládá nálada politické radikalizace. Do roku 2008 se to pro eurozónu nezdálo možné. Jižní členské státy si najednou mohly pod krytím eura půjčovat mnohem levnější peníze a dělaly to hromadně, zejména proto, aby „dělaly hezké věci pro lidi“. Vydali také popelnice s penězi, což vytvořilo podstatný – ale do značné míry umělý – ekonomický růst. Po vypuknutí finanční krize v roce 2008 byla jižní Evropa zadlužena mnohem hlouběji než předtím a jejich ekonomiky stále nebyly dostatečně konkurenceschopné. Kapitálové trhy jim dlouho odmítaly půjčovat levné peníze a dostali se do vážných problémů. Místo restrukturalizace svých ekonomik a sociálních systémů se Jihoevropané rozhodli pro osvědčenou cestu, totiž podněcování lisů na peníze, za pomoci Evropské centrální banky, že dohodnutá přísná pravidla tomu byla speciálně přizpůsobena. V důsledku toho byly z měnového systému prostřednictvím tohoto systému Target čerpány stovky miliard eur. Po roce 2010 tyto země také obdržely nezbytné extrémně drahé „záchranné balíčky“. Protože to k uklidnění finančních trhů stále nestačilo, dala ECB od roku 2012 záruku na neomezený nákup státních dluhopisů, aby se de facto změnily na eurobondy. V roce 2015 pak ECB začala skupovat 60 miliard EUR měsíčně na 90 miliard EUR (státního) dluhu, což způsobilo, že měnová báze eurozóny dramaticky vzrostla z 1.2 bilionu EUR na více než 3 biliony EUR, aniž by došlo k žádnému pozoruhodnému hospodářskému růstu. Ale místo toho, aby tyto peníze investovali do modernizace vlastních ekonomik, jako v 1. dekádě, nakupovaly se 'hezké věci', služby, nemovitosti a dokonce celé firmy, zejména v Německu, které zaznamenalo enormní nárůst exportního přebytku. Ručitelem byla nadále německá Bundesbanka prostřednictvím ECB a v menší míře také nizozemské, lucemburské a finské centrální banky. Mezitím je v německé rozvaze Target téměř 1 bilion EUR, Španělsko 400 miliard EUR a Itálie 500 miliard EUR. Jsou to vlastně digitální debaty, které už nikdy nebudou placené, zvlášť když se nepočítá s tím, že jihoevropské země zdaleka nejsou dostatečně silné. V Portugalsku, Itálii, Řecku a Španělsku průmysl stále produkuje o 14 % až 21 % méně než před krizí a nezaměstnanost mladých lidí se pohybuje od 20 % do 45 %. Podle Sinna je stále méně naděje, že věci jdou dobře, protože v Portugalsku, Španělsku a Řecku jsou nyní u moci radikální socialisté, tradičně známí tím, že utrácejí neomezené peníze (na úkor ostatních a nakonec celé společnosti, s výjimkou samotné socialistické elity). Itálie má svou první „populistickou“ vládu levičáků a soudců, kteří chtějí také zvýšit už tak enormní zadlužení země, aby bylo možné platit daňové úlevy a garantovaný příjem. Tento kabinet doslova vyhrožuje vyhozením eura do povětří, pokud EU za to odmítne zaplatit obrovský účet. Vzhledem k těmto skutečnostem ani ten největší nadšenec do eura nemůže upřímně říci, že jednotná měna byla úspěšná, uzavírá Sinn. Evropa byla zjevně přetížená. Velký sociolog Ralf Dahrendorf měl bohužel pravdu, když došel k závěru, že měnová unie je vážná chyba, donkichotský, lehkomyslný a scestný cíl, že Evropa se nesjednotí, ale rozpadne. Je tedy velmi těžké si představit, jak by to nyní mělo pokračovat. Někteří – včetně eurokratů v Bruselu – zjišťují, že i dluhy eurozóny musí být házeny do jedné hromady, v důsledku čehož Němci, Nizozemci a Finové zejména musí nadále financovat příliš vysoké výdaje jižních zemí. Evropané – a to na úkor jejich vlastní prosperity – se dělají léta). Jiní varují, že to EU uvrhne do ještě hlubší bažiny nezodpovědného špatného finančního hospodaření, což nakonec povede k velmi vážným škodám pro všechny zúčastněné ekonomiky. A že zatímco my jako Unie už máme tolik problémů konkurovat Číně a nyní také Rusku a Americe. Třetí dekáda eura v každém případě určí jeho osud, uzavírá Sinn. Protože už více než 20 let neexistuje prakticky nic jiného, než žít nafoukaně a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit – naopak, naléhavá potřeba ještě více „unie“ a ještě větší „jednota“ – nemůže to být konec gigantické devalvace eura a trvalý konec naší prosperity, jak ji známe dnes, s nepochybně velkými sociálními nepokoji, povstáními a možná i občanskými válkami jako nevyhnutelnou reakcí.