Zvláštní příběhy ze zlatého věku budapešťského hotelového průmyslu
Období mezi koncem 1970. a polovinou 80. let bylo bezpochyby milníkem v historii budapešťského hotelnictví. V důsledku ekonomické a politické otevřenosti se zvýšil příjezdový cestovní ruch, ožily mezinárodní hotelové řetězce (nejprve v Maďarsku ze všech zemí sovětského bloku), pak v důsledku tzv. „rakouského úvěrového fondu“ došlo k prudkému rozšíření kapacit. O tomto vzrušujícím období budapešťských hotelů bude András, zkušený a nadmíru všestranný hotelový profesionál hovořit v následujícím rozhovoru na vojazs.blog.hu.
Vojazs: Bez ohledu na technický vývoj, jaký je největší rozdíl mezi provozem budapešťského hotelu dnes a před 30 lety z pohledu zasvěceného?
András: Je tu pár věcí, například případ zvonařů.
Tenkrát v 70. letech bylo 20-25 zvonařů jen v hale pětihvězdičkového hotelu s 300 pokoji. Jinou kategorií byli Bell boys ve vyšších patrech. Byl tam takzvaný komisař zvoníka, který se chystal pro lístky do divadla nebo jiné věci, které bylo třeba řešit. Například přinesl pasy a registrační formuláře do KEOKH. KEOKH znamená Külföldieket Ellenőrző Országos Központi Hivatal (Národní ústřední agentura pro monitorování cizinců). Byl tam „určený“ popelník, jehož povinností bylo vysypat popelníky a vyčistit otisky prstů ze skleněných dveří. Povinností poslíčků v noční směně bylo vyčistit boty, které byly vyložené u dveří, zaklepat na dveře, aby probudili hosty, kteří se neprobudili na telefon, a klíčovou zprávu, což znamená, že museli zjistit, zda klíč ponechaný na recepci patří hostovi, který zůstane přes noc venku, nebo někomu, kdo opustil hotel bez zaplacení pokoje.
Recepce byla také odlišná: bylo tam 10-12 recepčních, jedna hlavní recepční a vedoucí recepční. Na této pozici jsem také začínal svou kariéru. V té době měl každý v kádru vysokou školu nebo univerzitu. Měli jsme mezi sebou dva právníky, protože bylo ještě důležitější než dnes podávat hostům vícejazyčné informace, když chybí informační formuláře a další kulturní, dopravní, cizinecké policejní a epidemiologické zprávy.
Samozřejmě existovaly telefonní ústředny, dálnopisy a žurnálové pozice, ale nebudu o nich mluvit, protože byly vykořeněny technickým rozvojem. Ale stejně je zvláštní vidět, že mezi těmi vysokoškolskými studenty, kteří maturovali před 5 nebo 10 lety, není nikdo, kdo by věděl, co je dálnopis.
Vojazs: Jaká byla nejzáviděníhodnější privilegia velkých budapešťských hotelových dělníků v 70. a 80. letech?
András: Samozřejmě spropitné, zejména spropitné v měně. Ale na druhou stranu lidé museli pracovat na tři směny, dostávat nízký plat bez dovolených… tuto část příběhu samozřejmě nikdo nezáviděl, hlavně proto, že průměrné lidi to ani nenapadlo. Možnost mít okno do světa a setkávat se se světoznámými lidmi živila i závist.
Vojazs: Jak může být někdo zaměstnancem čerstvě otevřeného mezinárodního hotelu?
András: Pravděpodobně předpovídáte, že odpověď bude „s vlivem“. No jasně, že se to stalo. Syn předsedy věřitelské banky, dcera ředitele operátorské společnosti, manželka předsedy jiné banky… ti všichni pracovali v hotelu. Ale musím říct, že (až na jednu výjimku) fungovaly dobře, myslím velmi dobře a nikdo z nich nepožadoval další „pozitivní diskriminaci“. Výjimkou byla dívka povýšená na místo hostesky. Manažer Front Office protestoval: „ale tahle dívka nemluví žádným jazykem“ a odpověď byla „žádný problém, časem se to naučí“
Dalším způsobem, jak se dostat dovnitř, byl přestup z jedné z bývalých vedoucích skupin profese. V té době odcházeli z Budapest Catering College první maturující studenti (dříve neexistovalo akademické vzdělání pro odborníky), mnozí z nich uzavřeli s provozovatelem tzv. „smlouvu o sociálním stipendiu“, která zavazovala obě strany k zaměstnání. Studenty mimochodem podpořil i ředitel společnosti.
Vojazs: Jak velký byl rozdíl mezi průměrnou cenou pokoje v pětihvězdičkovém hotelu a průměrným platem v Maďarsku?
András: Pronájem pokoje byl zhruba půlměsíční nebo měsíční plat. Tento podíl se ale s léty snižoval. Pamatuji si ceny pětihvězdičkového hotelu otevřeného v roce 1977. Nejlevnější pokoj byl 690 HUF, nejdražší 1120 HUF.
Vojazs: Jak se utvářely podmínky nabídky a poptávky a jakého využití kapacity bylo ročně dosažitelné?
András: Kvalitních ubytovacích míst bylo velmi málo, často byly plné. Kromě jednoho nebo dvou zimních měsíců byly neustále vyprodané. Na dovolenou před Vánoci jsme nejeli, protože jsme čekali, až partneři (společnosti a cestovní kanceláře) „vyjádří svou vděčnost“. Zaměstnanci, především obchodníci, si dnes nemohou vzít dovolenou, protože rozvážejí partnerům dárky z hotelů.
Vojazs: Kdo tehdy patřil k typické klientele pětihvězdičkových hotelů?
András: Podnikatelé, kteří dorazili na konference a kongresy. Vedle nich se objevili staří američtí turisté v kostkovaných kalhotách a křiklavých košilích, kteří se zajímali o život toho nejšťastnějšího baráku. Přijeli loděmi nebo letadly z Ameriky, mnozí z nich podnikli výlet z Vídně. Ptali se, zda je voda z kohoutku pitná. A samozřejmě tam byli naši emigrovaní, více či méně otrhaní borci. "Máš ten dort, ten rigou Johnny?" (poznámka: „Rigó Jancsi“, název maďarského dortu)
Vojazs: Existovaly v těch principiálních státostranických dobách denní místnosti?
András: Bylo to přísně zakázáno. Ženy, které čekaly v hale samy, byly vyvedeny kvůli podezření, že jsou podvodnice. Jednou přišel rozhořčený otec a křičel, celý obličej měl červený: "Choval jsi mou dceru jako ab***, ale tahle není ab***, to je moje druhá dcera!"
Vojazs: The křesťan Ungváry –Gabor Autorská dvojice Tabajdi se ve své knize „Budapešť ve stínu diktatury“ (Budapest a diktatúrák árnyékában) zmiňuje o tom, že vládní bezpečnostní služby odposlouchávaly hotely, aby mohly monitorovat přijíždějící cizince. Jak moc o tom hosté věděli nebo jak moc byla při každodenním jednání patrná zvláštní pozornost vládní bezpečnosti vůči hostům?
András: To byl bod, kdy se technický vývoj stal sporným. Všechno to začalo spojovacími dveřmi a skleněným pohárem. „Frekventanti“ vždy zabírali takovou místnost. V některých hotelech byla takto navržena více než třetina pokojů. Myslete na to, ani v dnešní době rodinný wellness hotel nepotřebuje tolik propojených pokojů. Mezi zakázanými dívkami, respektive místo nich, byly dvě dámy středního věku, které měly jít do pozorovaných místností. Stále pochybuji, že by měli více jazykových znalostí, než bylo nutné pro sex.
Vojazs: Stalo se někdy, že tato „aktivita na pozadí“ způsobila přerušení každodenního provozu nebo jej alespoň výrazně ovlivnila?
András: To si nemyslím. Někdy bylo těžké vysvětlit hostům, proč si nemohou vybrat pokoj, který by chtěli, nebo proč si děláme kopie jejich vzkazů (povinná odpověď byla „abychom dokázali, že jsme je minuli“). Ale občas jsme udělali chyby. Jednou někdo požádal o telefon na recepci. Můj šéf měl jednu v kanceláři, tak jsem jim ji dal. No, nebylo to zamýšleno tam být... Nastala obrovská panika a málem mě vyhodili.
Vojazs: Jaká byla nejvítanější změna, kterou změna režimu způsobila, a bylo něco, co jste vy osobně neocenil?
András: Mnoho nových, krásných, jedinečných, starých, mezinárodních hotelů bylo postaveno nebo přestavěno, každý jeden krásnější než druhý, všechny na vysoké úrovni. Jedinou „zraněním“ je, že osobní vztah mezi hosty a zaměstnanci hotelu neustále mizí.
Vojazs: Kdybyste měl neomezené finance, jaký hotel byste si v Budapešti otevřel?
András: Neotevřel bych si hotel v Budapešti… Možná v Paks…
přeložila Zsófia Luca Szemes
Foto: budapestcity.org
Zdroj: http://vojazs.blog.hu/
darujte prosím zde
Horké novinky
Otevření nového maďarského hotelu v krásném lesním prostředí – FOTKY
Maďarská cena elektřiny nejnižší v EU
Orbánův kabinet: Jsme to my, kdo dělá Evropské unii laskavost
Od oslav Dne Evropy po nové výstavy: zde jsou některé z nejlepších programů v Budapešti, kterých se můžete v květnu zúčastnit
Vývoz i dovoz klesl v Maďarsku – oficiální údaje
Zbrusu nový Budapest Airport Hotel je na cestě – úžasné VIZUÁLY