Maďarská revoluce a boj za svobodu z let 1848–49 skončily před 170 lety
Před sto sedmdesáti lety skončila na náhorní plošině Világos maďarská revoluce a boj za svobodu proti habsburské říši. Nejdelší revoluci a boj za svobodu z roku 1848 rozbily spojené síly dvou supervelmocí na kontinentu: Habsburské říše a Ruské říše. 13. srpna se na náhorní plošině Világos shromáždilo 29889 9839 mužů, 144 XNUMX koní a XNUMX děl. Mnoho vojáků v tísnivé atmosféře plakalo, líbalo maďarské vlajky a objímalo své koně.
V 19. století bylo Uherské království součástí Habsburské říše. v 1848 po celé Evropě vypuklo několik revolucí za svobodu proti tyranským absolutistickým systémům. Jedna z těchto revolucí byla v Uhrách 15. března 1848. Revoluce byla v Pešti úspěšná bez krve a přiměla císaře Ferdinanda V. přijmout dubnové zákony, takže se Maďarsko stalo konstituční monarchií se suverénní vládou v Pešti – vládou Batthyányho.
Odpověď Habsburků přišla rychle – chorvatská vojska zaútočila na Uhry z jihu s rakouskou pomocí v čele s Josipem Jelačičem. Chorvatský bán a habsburský generál byl poražen Jánosem Mógou (hlavním velitelem nově vzniklé maďarské armády) v bitvě u Pákozdu 29. září 1848. Poté vypukla 6. října třetí vídeňská revoluce. Maďarská armáda pronásledovala Jellacica, ale váhala, zda překročit hranici nebo ne – pokud by to udělala, už by to nebyla domácí obrana. Nakonec se rozhodli pomoci vídeňským revolucionářům, ale bylo příliš pozdě – generál Windisch-Grätz rozbil revoluce a odrazil maďarské jednotky v bitvě u Schwechatu (30. října 1848). Povstání se změnilo v a
boj za svobodu, na obranu maďarské svobody a nezávislosti.
To, co přišlo potom, bylo pro Maďary znepokojivé. Mezi etnickými menšinami země (Srbové, Rumuni) podporovanými Říší vypukly povstání. Císařská vojska mezitím zahájila rozsáhlou invazi do země. Maďarská armáda byla značně přesile, a tak musela ustoupit a vzdát se hlavního města Pešť-Buda (4. ledna 1849) – vláda se přesunula do Debrecínu. Císař Ferdinand V. odstoupil a nový císař František Josef I. byl korunován. Po prohrané bitvě u Kápolny (28. února) byla zavedena nová ústava Olmütz, která prohlásila Maďarsko za integrovanou provincii habsburské říše.
Artúr Görgei reorganizoval hlavní část maďarské armády při jejím ústupu a poté byla soustředěna na východní straně řeky Tisy a připravovala se na protiútok. Generálovi Józefu Bemovi (původem Polákům) se podařilo osvobodit Sedmihradsko a porazit rakouská vojska (9. února – rozhodující bitva u Piski) a mezitím byli na jihu poraženi i srbští rebelové. Generál Görgei (nový vrchní velitel) zahájil totální protiútok, tzv Jarní kampaňproti rakouským jednotkám. Tato kampaň byla jednou z nejslavnějších v celé maďarské historii. Maďarská armáda dosáhla řady vítězství (Hatvan, Tápióbicske, Isaszeg, Vác) nad jednou z nejsilnějších a největších armád Evropy. Na konci tažení byla Pest-Buda osvobozena (21. května 1849) a rakouská armáda ustoupila. Habsburská dynastie byla oficiálně sesazena z trůnu a 14. dubna bylo Maďarsko prohlášeno za nezávislé království. Guvernérem země se stal Lajos Kossuth.
Habsburkové se však dobývání země nevzdali. František Josef jako člen Svaté aliance (vzniklé proti Napoleonovi) požádal o pomoc Mikuláše I. ruského cara. Spojené síly obou říší zaútočily na Maďarsko ze dvou stran – Rusové z východu (Transylvánie) a Rakušané ze západu. Maďarská armáda neměla reálnou šanci postavit se invazi dvou obrovských armád. Kossuth zmocnil Görgeie k zahájení jednání s Rusy. Krátce poté vláda odstoupila a dala plnou politickou moc Görgeiovi.
Generál Paskievics prohlásil, že je připraven jednat o podmínkách kapitulace, ale všechny politické otázky měly být projednány s Habsburky. Po bitvě u Segesváru (31. července) a rozhodující porážce u Temesváru (9. srpna) se Görgei rozhodl složit zbraně ruské armádě – aby vyjádřil, že
Maďaři byli poraženi ruskou říší, nikoli Habsburky.
Maďarská armáda byla bez munice a zásob, takže neměla šanci pokračovat v boji. Görgeiovým primárním cílem v té době bylo zachránit co nejvíce jeho mužů. 13. srpna se na náhorní plošině Világos shromáždilo 29 889 mužů, 9839 koní a 144 děl. Mnoho vojáků v tísnivé atmosféře plakalo, líbalo maďarské vlajky a objímalo své koně. Görgei jako „diktátor“ země převzal veškerou odpovědnost a požádal o amnestii svých mužů. Paskievics držel maďarské zajatce v dobrých podmínkách, ale důrazně varoval Maďary, aby neočekávali milost. Odveta byla nevyhnutelná. Kromě mnoha věznění bylo k smrti odsouzeno 500 revolucionářů a 110 z nich bylo popraveno, včetně prvního ministerského předsedy hraběte Lajose Batthyányho (v Pešť-Budí) a 13 generálů (v Aradu) za silného přispění rakouského generála Haynaua.
Na celém území země však boj neskončil. Pevnost Komárom pod vedením György Klapky se odmítla vzdát a odrážela útoky spojených rakouských a ruských sil až do 27. září 1849. Podařilo se mu vyjednat podmínky s nepřítelem a výměnou za kapitulaci zachránit 30000 XNUMX svých vojáků a sebe. Ušetřen byl i život Artúra Görgeie. Jako zajatce ruské armády bylo pro cara prestižní záležitostí rozhodnout o svém osudu. Byl tedy odvezen jako rukojmí do Klagenfurtu a později propuštěn. V emigraci ho Lajos Kossuth kvůli kapitulaci označil za zrádce a veřejné mínění se proti němu obrátilo až do konce jeho života. Většina lidí mu nikdy neodpustila, že vzdal boj za svobodu. Görgei však nespravedlivé obvinění toleroval s pokorou a důstojností. Za jeho moudré rozhodnutí by mu za život mohlo děkovat mnoho Maďarů.
darujte prosím zde
Horké novinky
Maďarská veřejnoprávní média budou vysílat čínské propagandistické filmy?
Orbánův kabinet věří, že pokud by prohráli volby do EP, válka by neskončila
Poslední odpočet: Nový dunajský most bude brzy průjezdný!
Politický ředitel premiéra Orbána: Evropská unie je nástrojem pro pokrok Maďarska
Co se dnes stalo v Maďarsku? — 10. května 2024
Pobuřující rasistický útok v Budapešti: Cizinec zbit kvůli jeho barvě pleti – 'Migrante, jdi domů!'