Eurobarometr: Podpora EU rekordně vysoká, 60 % Maďarů podporuje členství
V členských státech je jasná a rostoucí podpora Evropské unie, 68 procent respondentů považuje členství své země za užitečné, uvedl ve středu Eurobarometr s tím, že jde o nejvyšší příznivé hodnocení za posledních 35 let.
V Maďarsku se k EU pozitivně vyjádřilo plných 60 procent respondentů.
Členství země si myslelo celkem 79 procent Maďarů přineslo s sebou výhody oproti 72 procentům v loňském roce.
Na základě reprezentativního průzkumu provedeného ve 28 členských státech se 68 procent Evropanů domnívá, že jejich země ano těžila z členství v EU, což je nárůst o čtyři procentní body od dubna a nejvyšší hodnota od roku 1983.
Mezitím 62 procent respondentů považovalo členství nejen za užitečné, ale také je považovalo za dobré pro zemi.
Zdroj: MTI
Pokud byste chtěli podpořit práci zaměstnanců Daily News Hungary a nezávislou žurnalistiku,
darujte prosím zde
darujte prosím zde
Horké novinky
Maďarský muž odsouzený za daňové podvody zatčen na chorvatském ostrově
Neskutečně vysoké ceny: Zaplatili byste tolik za lángos na pláži v Maďarsku?
Zde je návod, jak využít květ května při vaření: 4 recepty s bezovým květem
Velmi potřebný upgrade: moderní vlaky Eurosprinter dorazí do Maďarska
Tisíce lidí navštívily maďarskou ambasádu ve Washingtonu na akci EU Open House
Konkurenceschopnost: Počet podniků vlastněných Čínou v Maďarsku prudce stoupá
1 Comment
Podpora EU rekordně vysoká. Členství podporuje 60 % Maďarů. Je to opravdu pravda? Přečtěte si prosím následující a rozhodněte se:
Poslední věc, kterou potřebujeme, je dobrovolné snížení. Národní suverenita, jak ji mnozí v politice přísahají, je v 21. století iluzí. Alespoň pro evropské státy. Každý evropský stát je ve světovém měřítku malým státem. Nikdo menší než rakouský prezident Van der Bellen řekl během setkání ve Vídni, které zorganizovalo Rakouské sdružení pro evropskou politiku. Nechyběli ani prezidenti Německa a Slovenska. Že slova Van der Bellena znamenají zrůdnost a urážku suverénního rakouského státu a jeho lidu, není třeba vysvětlovat. Když hlava státu nazývá suverenitu států iluzí – není ona jako nejvyšší orgán státu také iluzí? V psychologickém žargonu je iluze také definována jako popření reality. Je třeba si položit otázku, zda někdo s takovou institucí, která je zcela jasně založena na popírání, každopádně však na osobních dezinterpretacích definic státu, povinností jeho funkce a povinností vůbec. může být prezidentem? Ale pojďme k základu: motivace a politické cíle der Bellena jsou dávno známé. Vytvoření státu Evropského společenství (Spojených států evropských) bylo vždy jeho touhou. Budoucnost Evropy vidí pouze v úplném spojení všech států EU se všemi důsledky. Když mluví o „redukci“, má na mysli odporně různé národy, které se chtějí dívat do budoucnosti a chtějí se rozvíjet. I když se to hlavě suverénního státu nehodí a v podstatě útočí na jeho místo určení, lze samozřejmě tyto politické cíle reprezentovat. I to je však třeba vyzkoušet: nejde o intelektuálně spravedlivé chování kritikou „nacionalismu“ na jedné straně a prosazováním superstátu Evropy na straně druhé. Neboť v čem by se Spojené státy evropské lišily od jednoho obrovského národa, který by měl a téměř by měl mít všechny vlastnosti národně orientované supervelmoci? Evropa jako plně jednotný kolos musí mít jasnou politiku identity, musí mít rozhodnou armádu, musí vést společnou hospodářskou politiku a musí mít uzavřené hranice, které jsou také bráněny. Supernárod zvaný Spojené státy evropské by měl zastupovat své zájmy globálně a měl by soupeřit s velkými hráči USA, Čínou a Ruskem – a rozhodně v konfliktu. Nikdo přece nemůže vážně uvěřit tomu, že by se z „Evropského národa“ mohla stát celosvětově proklamovaná státní stavba, ke které se obecně přistupuje přátelsky. Spojené státy evropské by byly považovány za zahraniční politiku jako národ a mocenský faktor. Tyto výsledky nikomu z Europafanů neřeknou, když mluví vznešenými slovy o celé asociaci. Posttrockističtí ideologové, jako je Van der Bellen, navíc zamlčují, že unie Evropy může uspět pouze s potlačením a zničením různých kultur našeho kontinentu. Ostatně v případě totálního spojení a rozkladu našich různých forem politické suverenity musíme pod společné jho postavit tak rozdílné národy, jako jsou Finové a Italové nebo Švédové a Maďaři. To se nakonec může stát pouze nátlakem a jistou dávkou násilí. Zdá se tedy, že ti, kdo jsou tak moderní v oblasti internacionalismu a sdružování, jsou ve skutečnosti těmi nejhoršími ultranacionalisty, když mluví o „společné a bezmezné Evropě“. Jejich nacionalistický rámec je prostě mnohem větší a silnější než různorodé vlastenectví, které různé národy a národy Evropy považují za své přirozené právo a svůj smysluplný politický úkol.